Já nebo biatlon?

Život je krásný

A kdopak to zaspal! No samozřejmě, že já a Verča. Včera jsme docela dlouho ponocovaly a tak jsme spaly asi do 9.

Johannes s Tarjeiem si asi všimly, že jsme se nedostavily na snídani a tak odešli od stolu a šli směrem k našemu pokoji.

Když jsme se oblíkali, zaťukali oba na dveře. ,,Už se oblíkáme!" Zakřičela jsem směrem ke dveřím.

Slyšely jsme smích.

Když jsme se oblékly a namalovaly, vyšly jsme ven z pokoje. Tam už čekali ti dva. ,,Sluší vám to holky!" Řekli oba najednou.

Podívaly jsme se na sebe a usmály jsme se.

Mě popadl za ruku Johannes a Verču zase Tarjei. Takhle jsme pokračovali až do jídelny.

Po vstupu do jídelny jsme si nabrali jídlo a následně jsme ho snědli. Už jsme měli skoro dojedýno když v tom přišel Rybis. ,,Gábi, právě mi volal doktor ohledně tvého zdravotního stavu a dovolil ti dnešní závod. Takže dnes v individuálu nastoupíš."

Najednou jsem byla jako sluníčko. A hlavně jsem byla šťastná.

,,Jo a holky za 5 minut nahoře, budeme mít poradu." Dokončil svůj proslov Ondra.

,,Budeme tam!" Zahlásila jsem radostně.

Když jsem se podívala na Johannese, nevypadal úplně nadšeně.

,,Vážně chceš jet?" Zeptal se mě trochu nejistě.

,,Neboj, budu na sebe dávat pozor!" Ujistila jsem ho.

Jeho výraz mi ale pořád nepřipadal dost radostný a tak jsem mu dala malý polibek na tvář. Následně se začal červenat a jeho rty se roztáhly do širokého úsměvu.

Pak už jsem se jen zvedla a pádily jsme s Verčou do Rybářova pokoje.

,,Aaaa holky! A dokonce včas!" Přivítal nás Rybis po příchodu do jeho pokoje.

Když jsme se všichni sešly, šéftrenér nám řekl co a jak máme dělat v závodě. Pozorně jsme ho vyslechly a pak jsme šly do pokojů, kde jsme se oblékly.

Poté jsme se přesunuly na závodiště a začaly jsme se připravovat na start. Měla jsem číslo 34 a tak nebylo divu, že jsem se připravovala velmi brzy.

Než jsem se nadála, už jsem stála na startu. Měla jsem na sobě reprezentační kombinézu, reprezentační čelenku, culík a růžový štítek. Dnes totiž foukalo a do toho ještě sněžilo.

3...2...1....A právě startuju. První kolo jedu volnějším tempem, dnes to totiž bude velmi dlouhý a náročný závod.

Když přijíždím na střelnici, fouká lehký vítr. Zalehnu a střílím. Odjíždím s nulou a jsem šťastná.

Objíždím další kolo po stejné trati a znovu jsem na střelnici. Opět je to nula.

Třetí kolo už je náročné. Snažím se nasadit vyšší tempo, vždyť už jsem v polovině závodu.

Přijíždím na stojku. Postavím se na stav číslo 5. Vítr mi nepřeje a tak prostřední ranou minu. To znamená, že v cíli budu mít minutu navíc. Ale to nevadí, jedu s velkou vervou dál.

Když přijedu na poslední čtvrtou položku, je už skoro bezvětří. A dávám nulu! Čistá střelba mě vždycky hrozně nakopne a tak s úsměvem na tváři vjíždím do posledního kola.

Po trati je rozmístěno hodně fanoušků. Mezi nimi je i Johannes připravující se na svůj start. ,,Tak zaber Gábi! Jedem, jedem!" Povzbuzoval mě.

Snažila jsem se ze všech cíl. Protínám cílovou čáru a jsem průběžně na 3.místě! Přede mě se zatím dostala Dorothea Wierer a Kaisa Makarainen.Tak snad to dopadne alespoň do desítky. Říkám si při pohledu na výsledkovou tabuli. Závod totiž ještě rozhodně není u konce, protože je na trati ještě mnoho favoritek a některé z nich ještě ani neodstartovaly.

Okamžitě jdu do buněk a převléknu se do oranžových reprezentačních kalhot a jako vršek si vezmu pruhovaný svetr a přes něj růžovou opět reprezentační bundu.

Popadnu tréninkové lyže a jdu se vyjet. Pak už jen s napětím sleduju výsledky.

Verča Vítková jede velmi dobře, ale pak udělá na poslední položce 2 chyby, což jí posune do druhé desítky. Darya Domracheva útočí na první místo. I s jednou chybou má po poslední položce náskok 12 sekund na Kaisu Makarainen.

Přes poslední okruh náskok ztratí, ale ne úplně. V cíli jí patří průběžné vítězství.

Můj výkon mi nakonec stačí jen na to nepopulární bramborové místo. Ale co už 4.místo je taky místo a po mých zdravotních problémech můžu být jen ráda.

Hned po našem závodě se rozjede závod mužů. S Verčou Zvařičovou stojíme na střelnici a pečlivě sledujeme naše druhé polovičky.

Tarjei i Johannes přijíždějí na první položku současně. Johannes má o jedno číslo více než Tarjei, ale protože je na tom Johy běžecky lépe, tak svého bratra dojel.

Oba také současně stříleli a oba za nula! Ječely jsme s Verčou jako šílené! V druhém kole už ale Johannes svému bratrovi ujede.

Když přijede na druhou položku, začne hrozně fučet. Ale Johy si i s těmito těžkými podmínkami poradil a odstřílel svou druhou nulu!

Jeho bratr ho o chvíli později napodobil.

Třetí položku měli také oba bez chyby a já s Verčou jsme nadějně čekaly na tu poslední položku.

Když přijel Johannes na čtvrtou tu obávanou poslední položku zaťala jsem pěsti a zkousla si ret. Johannes zkontroloval polohu a začal střílet. ,,Eeej! Eeej! Eeej! Eeej!" Řvala jsem při každé ráně. Poslední ránu si chtěl Johannes pohlídat. Ale nakonec to byl kalibr.

Ten naštěstí spadl. ,,Jooo!!" Propukla jsem v obrovské nadšení. Ihned jsem ho běžela povzbudit do posledního kola. Když mě zahlédl, mrkl na mě a začal do toho šlapat.

Verča ještě čekala na střelnici na Tarjeie. Ten také dal nulu a už se řítil za svým bratrem.

Verča za chvíli doběhla na stejné místo, kde jsem zrovna stála já a Tarjei na ni tak jako na mě mrkl.

Utíkaly jsme s Verčou do prostoru cíle. Tam jsme se postavili k tribuně a čekaly na své milé. A už jsem v dálce viděla Johannese. Sprintoval do cíle. A nakonec byl na průběžném 1.místě!

Po dojezdu se ihned svalil k zemi. O chvíli později jsme v spatřily Tarjeie. Snažil se jako jeho bratr a do cíle dojel na místě hned po svém bratrovi. Tarjei padl do sněhu vedle svého bratra.

Když se oba vydýchali vstali a podívali se na výsledkovou tabuli. Hned jak spatřili výsledky, obejmuly se. A pak už se jen rozběhli za námi.

Stály jsme vedle sebe a kluci k nám běželi. Když se s námi setkali, políbili nás. Tedy Johannes mě a Tarjei Verču. Byl to dlouhý a velmi krásný polibek.

Pak už jsme si jen vzájemně všichni pogratulovali a těšili se na ceremoniál.

Béčka už poté nikdo nepředjel.

Nejdříve byl náš ceremoniál nejlepších žen, kde jsem dostala kytici. Poté následoval ceremoniál nejlepších mužů, kde se objevili ti naši kluci. S Verčou jsme měly pomalu na krajíčku. Byly jsme strašně šťastné.

Tu je další kapitola. Doufám, že se vám líbí můj příběh. Tato kapitola sice nebyla moc zajímavá, ale věřte mi, ta další bude. Tak zase paa!❤❤