Princess of legend

Kretén (13)

Poté co jsem odnesla balíček, jsem se vrátila zpět k holkám. ,,Kde jsi byla tak dlouhou.?" Optala se mě Lissa s úsměvem na tváři, hned potom co jsem si sedla vedle ní. ,,Loučila jsem se s Elijáhem a pak jsem šla něco odnést do chatky." Odpověděla jsem a úsměv jsem jí s radostí oplatila. Lissa to naštěstí už dál neřešila a já za to byla ráda, neměla jsem nějak moc velkou náladu.

Po chvíli co jsme jen tak seděli se mi začali zavírat oči a tak jsem se rozhodla si jít už lehnout. ,,Lisso promin, ale už jsem unavená, půjdu už si lehnout." Řekla jsem unaveným tónem a pomalu se postavila.

,,Dobře, dobrou noc Angel, ráno pro tebe příjdu." Řekla Lissa, já jsem pouze kývla na souhlas a vydala se směrem k mé chatce. Abych to tak nějak přesnila, tak se táborák konal až na opačné straně tábora a přotože byl tábor velký tak to chvilku trvalo něž jsem se dostala tam kde chtěla.

Když už jsem se chystala otevřít dveře od mé chatky, tak jsem slyšela křupnutí větvičky, jako když na ní někdo šlápne.
Okamžitě jsem se otočila směrem, odkuď zvuk pochází a stal tam kluk s blond vlasy, už od pohledu, šlo vidět že je to pouze namachrovaný frajírek a že mu každá holka padne kolem nohou, ale ja nejsem jako ty ostatní..
,,Potřebuješ něco.?" Zeptala jsem se a nedůvěřivě ho sledovala. On se zašklebil a udelal par kroku směrem ke mě.
,,No, něco by tu bylo," Odpověděl a stale se přibližoval, zatim co ja začala couvat až jsem narazila na dřevěnou a chladnou zeď mé chatky. V ten moment, jsem věděla že už nemám kde utéct a tak jsem tam stála jak skála.
Když už byl u mě, tak své ruce dal vedle mé hlavy, čímž se opíral a chladné dřevo a svůj obličej nakláněl k tomu mému, začal se otírat svými rty o ty moje a pak tu mezeru, která byla mezi náma zrušil úplně. Začal mě líbat, ale ja to nechtěla a tak jsem ho rychle odstrčila a vlepila mu facku.
,,Co si myslíš že děláš.. Nejsem žádná hračka na tvé potěšení.!!" Začala jsem na něj řvát a on se poté chytl za líco, kde mu skoncila moje ruka. Uchechtl se a podíval se na mě s červenýma očima a žílami pod očima.
,,Tos neměla dělat kočičko." Šeptl tak že jsem to slyšela jen stěží i s mými nadpřirozenými schopnostmi. Nechápavě jsem se na něho podívala a on se upíří rychlosti dostal za mě, odtáhl mi vlasy z krku a zakousl se do mého krku...
Nemohla jsem nic udělat, nemůžu dopustit aby někdo věděl kdo jsem.
Všechno jsem měla tak spomalené, že jsem cítila jak jeho ostré špičáky trhají mojí kůži a pramínek teplé krve teče po mém krku směrem k rameni. Vykřikla jsem bolesti a pár neposlušných slz uniklo, i přesto že jsem je v sobě držela.
Pomalu jsem začala strácet vědomí, kvůli únavě, kdyz v tom ho někdo odtrčil a ja se zhroutila na zem.
Čekala jsem tvrdý naráz na zem, ale ten nedošel a já si všimla že mě někdo chytil. Otevřela jsem oči a viděla ho, toho kluka, na kterého jsem se divala kdyz jsem seděla s Lissou a on stal s tou partickou kluku. Vzal mě do náručí a já svou hlavu opřela o jeho hrudník a zavřela oči, začala jsem poslouchat okolí a slyšela jsem jak Viki řve po tom klukovi a taky jsem zjistila že jmenuje Leo.
Nic dalšího už jsem nezaregistrovala, protože jsem cítila jak ma mě přichází únava a za chvili jsem pouze cítěla pohyb a pak pouze měkkou postel a teplo. Postel se vedle mě prohnula a ja otevřela oči. Seděl a díval se na mě, ani jeden znas nechtěl uhnout pohledem, ale to by nás nemohlo vyrušit klesání na dveře. Dveře se otevřeli a z nich k nám přišla Viki.
,,Angell promiň, nevěděla jsem že by byl toho schopný." Řekla se smutkem v očích a čekala na mou odpověď. Chtěla jsem vstat, ale ten kluk vedle mě, mi to nedovolil.
,,Neměla bys vstávat, jsi vyčerpaná." Pronesl klidným hlasem a pomohl mi si alespoň sednout. Vděčným úsměvem jsem na něj kývla na souhlas a otočila se zpět na Viki.
,,Viki, za to ty nemůzěš, neobviňuj se." Řekla jsem a mile se na ni usmála. Viky se na me překvapeně podívala a pak se upíří rychlosti dostala ke me a objala mě. Objetí jsem ji opětovala a stále se usmívala, byla jsem šťastná, bylo to po dlouhé době, komu ma mě záleží a ja za to byla ráda.
,,No nic, já už pujdu, nechci obtěžovat." Řekl ten kluk co byl celou dobu vedle mě a ja se od Viki odtahla.
,,Počkej prosím." Řekla jsem trochu hlasitěji, ale ne zas tolik. On se na mě otočil a nechápavě, ale přesto mile díval.
,,Já, chci ti poděkovat za pomoc." Šeptla jsem tak aby mě slyšel a on se usmál.
,,To je v pohodě, přece nenechám tak hezkou holku zabit." Řekl, mrkl na mě a odešel. Usmála jsem vse a věnovala se dal Viky, která nás celou dobu pozorovala.
,,Už bych taky měla jít." Řekla Lissa a vstala.
,,Dobře, dobrou Viky." Řekla jsem a zahrabala se zpět pod teplou peřinu.
,,Dobrou Angel." Šeptla Viky a odešla.
Netrvalo dlouho a já upadla do temnoty snů...