Princess of legend

Balíček.? (12)

S Lissou jsme dorazily na místo, kde se měl koneat táborák. Trochu jsem se rozhlížela, když na nás začali mávat nějaké dvě holky, no na nás, spíš na Lissu. ,,Pojď, někoho ti představím," Šeptla Lissa a já ji jen taktak slyšela. Lissa mě čapla za ruku a tahla k těm dvoum holkam. Když jsem byly těsně před nima, tak jsme se zastavily. Lissa se na ně usmála a objala je ,,Takže, holky tohle je Angel." Řekla s radostí Lissa a podívala se na mě. Přešla ke mě brunetka menšího vzrůstu a mile se usmívala. ,,Ahoj, já jsem Emma, ráda tě poznávám." Představila se mi a stále ji na tváři hrál její milí úsměv. ,,Ahoj, já tebe taky." Odpověděla jsem a taky se usmála. Emma přerušila mezeru co byla mezi námi a objala mě, objetí jsem ji jak jinak než opětovala, po chvíli se odtáhla a popošla o pár kroků zase dozadu. Poté, ke mě přišla druhá holka, měla dlouhé zrzavé vlasy a snad ten nejmilejší úsměv, který jsem kdy viděla. ,,Ahoj, já jsem Kristen a moc ráda tě poznávám." Řekla a než jsem stačila odpovědět už jsem byla v objetí, po chvíli se i Kristen odtáhla a já se mohla normálně nadechnout. ,,Promin, já... víš, jsem hrozně přátelská." Řekla trochu koktavě a nervozně se zasmála.

,,To vůbec nevadí, je to roztomilé." Odpověděla jsem a zasmála se. Vlastně jsem se začali smát všechny. ,,M-mám nápad, co si jít takhle zabrat místa, ať nemusíme sedět na trávě.?" Zeptala se Emma, když ještě rozdýchávala svůj smích. My jsme se zmohli pouze na kývnutí a šly jsme. Sedly jsme si tak aby jsme nebyly ani moc blízko, ale ani moc daleko od ohně, takže tak nějak do prostřed.

Asi 5. minut jsme si povídaly, když pak za nama přišla nějaká nafintěná blondýna. ,,Vypadněte.!" Řekla tak nějak obyčejně a stále se dívala na své růžové nehty. Lissa už vztávala že si přesednem, ale já ji rychle chytla za ruku a strhla zpět dolu. Trochu vystrašeně se na mě podívala a já jsem se na ni pouze usmála.

,,Jste hluché, nebo co.?!!" Řekla už o něco naštvaněji a podívala se na nás. ,,ne, ale ty asi jo, když tu řveš." Odpověděla jsem mile, vstala jsem a dívala se jí do očí. ,,A ty jsi jako kdo.?" Řekla s arogantním ale přesto zaraženým pohledem. ,,Hm... Tvá noční můra zlatíčko,"  ,,A pokud jsi si nevšimla, tak tohle místo už je zabrané, takže se seber a zmiz." Řekla jsem mile ale i přes to slovo zmiz jsem zdůraznila. Nechápavě se na mě podívala, ale i přes to se otočila, odfrkla si a šla si sednout jinam. Ušklíbla jsem se a sedla si zpěz k holkám,

,,No páni, tohle ji ještě nikdo neřekl." Řekla s úžesem Kristen a usmívala se jak sluníčko. ,,Nebojím se nějaké nafintěné blondýny, kdo to vůbec byl.?"Zeptala jsem se a podívala se na Kristen, ale než stihla cokoliv říct, předběhla jí Emma. ,,Ashley, holka s tím nejvetším egem na světě." Řekla znechuceně a já se tomu zasmála. Najednou jsem cítila na zádech něčí pohled, otočila jsem se a dívala se po okolí kdo mě sleduje. Mé oči se zastavili u party kluků, kteří se něčemu smáli, ale ten jeden ne, stále mě sledoval. Nehnul pohledem a já taky se, stéle jsem se navzájem dívali do očí a ani jeden nechtěl uhnout, ale všechno jednou končí. Kluk co byl vedle něj mu lusknul před očila a on rychle odvrátil pohled. Zatřepala jsem hlavou abych se trocu vzpomatovala a podívala se na holky. Něco spolu řešili a já je stejnak nevnímala. Spíš jsem byla ponořená do svých vzpomínek na minulost. Ani nevim proč ale najednou jsem si na všechno vzpomněla, na to jak mi umřela má matka, nebo na to jak jsem vždycky jezdila k babičce. Babička se vlastně o mě starala když mamka umřela, jediná ona mě chápala a věděla co si zažívám, ale pak se odstěhovala a já byla zas sama, dokud se neoběvila Bonnie. Mám ji hrozně ráda a moc mi chybí, dala bych cokoliv za to ji zase vidět. Cítila jsem jak se mi v očích lesknou slzy a pak jen jak mi klouže po tváři, nechtěla jsem aby to někdo viděl a tak jsem ji rychle setřela. Z mých vzpomínek mě až vyrušil smích partičky kluků. Podívala jsem se za sebe kde stála skupinka asi 4 kluků, ale ten jeden se nesmál, díval se na mě a pozoroval mě. Dívaly jsme se na sebe tak dlouho, dokud mu před očila neluskl až jeden kluk, čímž se vzpamatoval a já v podstatě taky. Obrátila jsem se zpět na holky a ty se pouze něčemu smály a tak jsem je opět nevnímala. Po chvíli už přišla Viki a všechny nás uklidnila, čímž už partička kluků šla k ohništi.

,,Takže můžeme začít, protože tady máme novou táborníci, tak si myslím že tu čest na zapálení ohně může mít ona." Řekla Viki s úsměvam a podívala se na mě. V ten moment se všechny oči dívali na mě a mě se usadil v krku knedlík. Nervózně jsem polka a zmohla se jen na kývnutí. Zavřela jsem oči a soustředila se pouze na ohnivou kouly která se mi tvořív rukou. Když jsem otevřela oči, nad mými ruky krásně levitovala ohnivá koule. Rukama jsem zamířila na hromadu klacků, z kterých se už tvořil čím dál tim větší oheň. Usmála jsem se a koukla se zpět na Viki, ta jen kývla na náznak díky a usmála jsem se. Pak už jen přišel nějaký další chlap, nejšíp další vedoucí, s kytarou v ruce a sedl si vedle Viki a začal něco hrát. Najednou začali všichni zpívat. Ovčem že já ne protože jsem neznala text a tak jsem pouze poslouchala, když v tom vidim přichazejicího Elijaha. Ani jsem nevěděla že tu stále je. Šel mým směrem a zastavil se až byl u mě.

,,Dámy, nerad vás vyrušuju, ale mohl bych si vypůjšit Angel.?" Optal se, když viděl jak na něj holky dívají. Holky jen kývly a já vstala. Odtáhl mě dál od ohniště a pak se na mě podíval. ,,Co potřebuješ.?" Zeptala jsem se mile a usmála se.

,,Přišel jsem se rozloučit." Řekl a usmál se tentokrat on. Já se nadechla a usmála se ,,Dobře, ale první má otázka, jak Viki ví že ovládám ohěn.?" Optala jsem se a celou dobu ho sledovala. ,,No víš Viki ví co jsi, ale pro tvojí bezpečnost a taky i pro ostatní, jsme se dohodly, že kdyby se tě někdo ptal řekneš že jsi Vlkodlak, co ovládá oheň a vzduch." Řekl nervózně a sledoval každý můj pohyb. Já jsem s úsměvem kývla na souhlas a čekala co bude dál.

,,Jo a abych nezapomněl, tady tohle použij jen když bude potřeba, neřeknu ti co v tom je, ale budeš to potřebovat." Řekl a podal mi větší modrý balíček, no spíš takovou krabici. Nechápala jsem to a tak jsem nadzvedla jedno obočí. ,,Ehm... Děkuju, jinak budeš mi chybět." Řekla jsem koktavě a usmála se ,,Ty mi taky, ale neboj ještě se uvidíme." Řekl a já ho objala.

,,Měj se." Šeptl a já citila jak se usmal, pote se otahl a upíři rychlosti zmizel, já svůj pohled zaměřila na modrou krabici v rukou... ,,Pa.." Šeptla jsem do prázdna a rozhodla se že pujdu balíček schovat do mé chatky......

(1209 slov)

Omlouvám se že teď nebyla dlouho žadna kapitola, ale neměla jsem teď vůbec čas, nebo se mi nechtělo... Budu se snažit vydávat kapitoly co nejdříve ale nic neslibuju... Taky se omlouvám za chyby ale občas se prostě stane. Zatím přeju hodně štěsí k příjmačkam kdo dělá a taak..♥

-Kuřátko♥♥