Princess of legend

Polibek ? (14)

,,Angel, už je ráno, měla by jsi vstávat." Probudilo mě něčí šeptání.
,,Ještě 5 minut," Zamumlala jsem do polštáře a zachumlala se víc do své zahřáté peřiny.
,,Jo, jasně to si říkala i 10 minut zpátky." Řekla se smíchem osoba a já se konečně rozhodla se podívat kdo to je. Stál tam onen kluk, co mě zachránil před Leem.
,,Co tady děláš.?!" Vyjekla jsem a jako vždy mně moje štěstí nenechalo na pokoji a ja spadla z postele. ,,Super..." Zamumlala jsem si pro sebe a snažila se postavit. Co mi v tom ale zabránilo, byla osoba stojící předemnou.
,,Leo," Šeptla jsem a neodvrátila od něj zrak.
,,Rád tě zase vidím princezno." Řekl se svým slizkým hlasem a na tváři mu hrál úšklebek.
,,Co tady chceš.?" Zeptala jsem se překvapeně s klidným hlasem a vstávala ze země,na které jsem se do teďka válela.

,,No, sice nerad, ale Viky mně poslala ať se ti jdu omluvit." Řekl s nezajmem a podíval se na mě.
,,O tvou omluvu nestojím a teď prosím běž." Přešla jsem ke dveřím, otevřela je a rukou naznačila že má jit pryč.
,,Fajn, jak myslíš." Odfrkl si a s naštvaným výrazem odešel.
,,Tupec..." Šeptla jsem a šla si sednout na postel vedle kluka, od kterého neznám jméno.
,,Hele jsem s tebou v jedné místnosti, ale pořád neznám tvé jméno.." Zašklebila jsem se a podívala se mu do očí.
,,Jmenuju se Mike, těší mě.." Podal mi ruku, kterou jsem přijala a sladce se usmála.
,,Angela, taky mě těší.." Jakmile jsem jen dopověděla poslední slovo, tak jsme se oba pustili do hlasitého smíchu...
Když jsme se dosmály  rozhodly jsme se, že půjdeme na snídani.
Mike mě poslal si sednout, že mi to donese a já ho poslechla, za necelých 5 minut přišel s dvěma Kafy a několika donutama.
,,Děkuju." Řekla jsem hned co to přede mě položil a já se do toho s chutí pustila.
Celé dopoledne jsme si povídali a zjistila jsem ze Mike má sestru Viki, ano vedoucí tábora a potom mladšího brášku, který má 10. Let, jmenuje se Liam a má rad autíčka jako každy malý kluk. Je to vlkodlak, po svém otci, tak jako je Viki upír po své matce.
Prý tady příští týden přijet a tak mě představí.
,,Hele pokud je tvá sestra upír a tvůj bráška vlkodlak, co jseš ty.?" Zeptala jsem se když jsme zrovna seděli u malého vodopádu, kde je alespoň tak půlka tábora.
,,Jsem hybrid, ale nikdo to neví.." Odpověděl a díval se na šumící vodu.
,,To moc nechápu.." Šeptla jsem a podívala se na něj.
Povzdechl si... ,,Rodiče si myslí že jsem vlkodlak, když mi bylo 15., jsem se poprvé proměnil, ale nikomu jsem to neřekl, další den na to jsem dostal žízeň, ale nebylo to normální, chtěl jsem krev a tak jsem jí dostal, ale tím že jsem zabil člověka, nikomu jsem to nikdy neřekl, protože kdyby otec zjistil ze jsem hybrid zabil by mě taky, nesnáší hybridy, protože jsou silnější než on samotný.." Pověděl mo svůj kousek života a mě ukapla slza...
Mike si toho všiml a palcem mi slzu otřel a ja se mile usmála.
,,Páni, mrzí mě to, tohle bych nečekala... Já své rodiče ani neznám, byla jsem adoprovaná....."
Povědela jsem mu celý můj příběh a on se mi díval celou dobu do očí...
Začal se pomalu přibližovat a já taky, když už jsme byli od sebe necelý milimetr, tak jsem naše rty spojila a vznikl z toho lehký polibek, ze kterého by jste vyčetly všechny pocity...
,,Hele neruším vás.?" Slyšeli jsme něčí smích a já a Mike jsme se od sebe rychle odtáhli.
,,Viky, není to tak, jak to vypadá...Ono to je.."   ,,Jo v klidu, nic mi nevysvětlujte, přišla jsem tu protože je za chvílí večeře a nevím jak ale utekli jste dnešnímu programu, tak alespoň na tu večeři přijďte.." Skočila mi do řeči Viky, ale všechno to řekla se smíchem. s Mikem jsme pouze kývly hlavou a Viki odešla a my vypukli v další hlasitý smích....