Nick odešel a já a y/n jsme se rozhodli, že půjdeme ven.
Chtěl jsem s sebou vzít i můj skateboard v úmyslu, aby se na něm naučila jezdit i y/n.
její reakce nebyla moc pro můj návrh, ale stejně se na dlouhých ulicích Vancouveru nedá nic moc jiného dělat, takže jsem nad tím jen pokrčil rameny.
,,Budeš na mě dávat pozor, že jo?" Řekla, když zpozorovala, že její názor nezměnil mé rozhodnutí.
,,Chceš chrániče?" Odpověděl jsem otázkou a usmál se na ní. y/n jen spokojeně přikyvovala a usmála se zpět na mě.
••••
,,A teď sama!" Dal jsem y/n gesto, aby slezla ze skateboardu a pustil jsem jijí ruku.
Celeu cestu jsem jí táhl za ruku a ona jen stála na prkně a snažila se nesletět.
Zaskočeně se na mě podívala, ale potom opatrně slezla z mého skateboardu.
,,Finny?" Ozvala se potichu y/n, což mě donutilo svraštit obočí, protože mě takhle nenazvala od té doby, co jsem byl naposledy u ní doma.
S očekáváním jsem na ní pohlédl.Přešlápla si na místě a potom se mi podívala do očí.
,,Chtěla jsem se...Chtěla jsem se ti omluvit" řekla a pohled sklopila na své plátěnky.
V tu chvíli jsem nevěděl, co mám říct, nebo jak mám reagovat, takže jsem tam na ní asi pět sekund jen zíral, ale pak jsem si jí přitiskl k sobě a položil jsem si hlavu na tu její.Byl to podivný pocit mít jí zase blíž u sebe.Takový..Jiný.
,,Mám tě rád" zašeptal jsem a odtáhl se od ní.Chtěl jsem jí ujistit, že i přez to, mi na ní pořád záleží.
••••
Domů jsme se vrátili asi v půl osmé. Za tu dobu jsme stihli nabrad rudou barvu.Vlastně né jen tu.
Po asi hodině ježdění u našeho domu, jsme se totiž rozhodli, že se přesuneme do místního skateparku, protože y/n už jakžtakž ovládala základy, ale když jsme došli lomeno dojeli k bráně skateparku zjistili jsme, že byl zavřený kvůli přístavbě ramp.
S y/n nás nenapadlo jít učit se triky jinam, než na místo, kde nejezdila auta- plácek před dětským hřištěm.Měli jsme docela štěstí, protože tam zrovna nebylo moc dětí, které by jsme mohli srazit.Tam začalo nabírání nových odstínů barvy.
Celá plocha tohohle 'plácku' byla pokryta křídovými malůvky a pokaždé, když jsme spadli, křída se obtiskla na kůži nebo oblečení.
Sup! Docela kapitola o ničem, ale tohle je jen zlomek z kapitoly, kterou jsem omylem smazala :/
Alespoň se všechno začíná ujasňovat a s ujasňováním to není tak úplně konec..
ČTEŠ
C U R L Y H E A D || finn wolfhard & ty
Fanfiction,,Radši se převlíkni, protože až si budeš psát do životopisu že ses cucala s Wolfhardem, tak tam asi nebudeš chtít mít napsáno že jsi při tom měla pokecaný tričko listerinem" (všem postavám v příběhu je 15-17)
