Posral mi celej život..✔

9.

Probudila jsem se v posteli. Zděsila jsem se, když jsem zjistila v jaké. Byla jsem ve své vlastní posteli...ve svém pokoji...u Daniela doma...

Popadl mě šílený pocit strachu. Šla jsem k oknům s plánem je otevřít. Zamčeno.
Ku##a!
Šla jsem ke dveřím pokoje. Zamčeno... Ne, ne, ne, ne, ne! To nemůže být pravda.

Někdo začal odemykat dveře. Doprdele, doprdele, doprdele, doprdele.... Klepala jsem se jak nějakej malej ratlík. Otevřeli se dveře. Zavřela jsem oči a byla sticha.

,,Jane?"slyšela jsem známý hlas.
,,D-Denisi?"otevřela jsem první oko a potom až druhé.
,,Dan je mrtvej. Je po všem,"usmál se a obejmul mě. Hluboce jsem vydechla. Dan je mrtvej. Je po všem. Furt jsem si tu větu musela opakovat. Nevím proč, ale rozbrečela jsem se. Ve dveřích se oběvil Jakub s ostatními. Usmívali se. Usmála jsem se na ně a pustila se Denise. Šla jsem první k Jakubovi, který mě skoro rozmačkal. Noo a Dominik na tom byl podobně. Když jsem je obejmula všechny, tak Denis navrhl.

,,Jdeme?"

Přikývla jsem. Byla jsem tak šťastná...jako nikdy před tím. Nasedli jsme do auta a jely. Zastavili jsme u té vily.
-----
,,Jane?"zeptal se Denis.
,,Ano?"
,,Dej mi tvůj mobil a všechny tvé boty."
,,Co? Proč?"
,,Jen tak pro jistotu. Máš tam GPS zařízení. Kdyby se to náhodou nějak zvrtlo."
,,Jojo. A vrátíte mi to potom, že jo?"
,,Jasný. Neboj,"usmál se tentokrát Jakub a já jim dala všechno, co chtěli.
----------
Po hodině mi vše vrátili a Denis to musel jet někam zavést a někam rozházet, aby mě nenašli.

,,Skouknem nějakej horor?"zeptal se Robin (Zoot).
,,Můžem,"usmála jsem se.
,,Zhasni a zemřeš!"vykřikl Dominik.
,,Jo a potom zhasnem a ty se posereš,"zachechtal se Jakub.
----
To bylo šílený. Já furt ječela a kluci se mi jen smáli. Podle mě to teda sranda nebyla. Ještě když bylo všude zhasnuto a jen ta televize jela. Oni si v klidu jedli popcorn a smáli se mi.
---
Konečně byl konec. Šli jsme do pokojů a já si nedokázala zhasnout. Šíleně jsem se bála. Nakonec mě něco napadlo. Vzala jsem si polštář, pozhasínala v pokoji a docupitala k Jakubovi.
,,Co je Jane?"zeptal se rozespale.
,,Já se bojím,"řekla jsem a vlezla si za ním pod deku. Natlačil a jsem se k němu, co nejvíc to šlo. Byla jsem k němu sice otočená zády a měl ruku přehozenou přez můj pas, ale i tak jsem se bála. Kuba po chvíli už pravidelně oddechoval.
,,Kubo, Kubo, Kubo prosím nespi,"otočila jsem se k němu a zatahala ho jemně za nos. Probudil se. Ufff.
,,Jane, spinkej. To bude v pohodě. Jsem tady,"usmál se. To mě uspokojilo a nakonec jsem usnula...

Ahoooj! Mám pro vás zásadní otázku: Chtěli by jste i pohled ostatních osob v příběhu?

Napište do komentářů ⬇⬇⬇⬇