Posral mi celej život..✔

12.

Šla jsem do kuchyně a tam viděla Dominika.

,,Promiň. Já se omlouvám. Myslela jsem...že se někdo tady vloupal, promiň“...
,,Nic se nestalo. Musíme počítat se vším“, obejmul mě.

Teď jsem se cítila divně. Jako by mě obejmul a nechtěl pustit. Jako by mě prostě držel násilím.

,,Emm. Můžeš mě pustit“, řekla jsem nejistě.
,,Bojíš se?“
,,Čeho?“, zasmála jsem se.
,,Ale ničeho“.

Pustil mě. Hluboce jsem vydechla. Sebrala jsem se a odešla do svého pokoje.

Pohled Dominika:

Jakože neříkám, že není hezká. Klidně bych si to s ní zopakoval, ale ona ke mně ztratila důvěru.
Teda.... Aspoň to tak vypadá.

Možná z toho, že jsem ji potom odkopnul. Mrzí mě to, ale ona si zaslouží lepšího. Lepšího, než jsem já...

Pohled Jane:

,,Jakube?“, šla jsem k jeho pokoji.
,,Jo?“, otevřel dveře.

Kousek Uhl, abych mohla vstoupit a zase je zavřel.

,,Nemáš cígo?“
,,Mám zásoby“, zasmál se a hodil mi krabičku.

,,Vzpomínáš, jak si u nás musel trčet?“, usmála jsem se a zapálila si cigaretu.
,,Jo“, usmál se a šel se mnou k oknu, kde jsme se následně opřeli o parapet.

,,A jsem měl ten silnej absťák“, zasmál se.
,,Budu zlej. Ta tvoje věta“, zachechtala jsem se.
Jakub se ke mně jemně přiblížil, aby to ale zase nebylo moc a pokračoval.
,,Jo no“, zasmál se.

,,Jakubko?“, přišel do pokoje Dominik.
,,Jo?“, otočil se Jakub a já s ním.
,,Em. Nechci nějak rušit“, sklopil hlavu.

,,Ježiš nerušíš. Jen jsme si povídali“, usmála jsem se a šla za ním.
Obejmula jsem ho. Na víc jsem se nezmohla.