15.

1.2K 43 0
                                    

V té chvíli jsem si uvědomila spoustu věcí. Daniel už je přece mrtvý, už můžu snad jít domů ne?

Vešla jsem do svého pokoje. Vytáhla svou cestovní tašku a začala si balit. Netuším, co to do mě v tu chvíli vjelo. Házela jsem do ní všechny věci, co jsem měla ve skříni. No, všechny. Dejme tomu většinu.

,,Jane," Ozval se za mnou hlas.
,,Ano?" Otočila jsem se čelem k Jakubovi.
,,Kam se chystáš?"
,,Domů."
,,Proč domů?"
,,Dan je mrtvý, měla bych vám dát pokoj. Už vás nebudu dál ohrožovat," oba jsme šeptali, přišlo nám to tak lepší.
,,Ty mě neohrožuješ," zašeptal.
V té chvíli mi došlo ještě něco.

,,A kam chceš jít?" Řekl už normálně a šel k oknu.
Taky jsem teď nechápala jeho chování. To, že se ke mně chová tak hezky něco znamená?
,,Kubo já nevím, nevím. Nejspíš první na nějakou ubytovnu, potom se přestěhuju do bytu, hlavně někam pryč."
,,Co když má Daniel ještě někde benga, který tě hledají." Zapálil si zase cigaretu.
,,Co když ne?"
,,Co když jo?" Přešel ke mně, ,,slib mi, že se ti nic nestane, ano?"
,,Ano."

.......
❤❤❤❤❤

😊Kaciik😊

Posral mi celej život..✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat