Tichá Královna

V

Jack

Ty dvojice mi hrají přímo do karet, takhle to bude snazší ji na něco ukecat. Navíc čtyři měsíce budeme spolupracovat, takže paráda.
,,Jacku co se stalo, že si už čtyři hodiny, tak natěšený?" zeptal se mě Andy. ,,Ty si tam včera nebyl?" zabručel jsem. Došlo mu to.
,,No vlastně, proč si myslím že prohraju." povzdechl si na což jsem ho poplácal po zádech. ,,Neboj ještě není konec." zazubil jsem se a běžel do třídy.
,,Hope doučovat ho musíš začít už teď, učitel chce výsledky." konstatovala.
,,Ale já nechci, nechci s ním mít nic společného, proč si ho nedoučuje sám." řekla potichu Hope.
Dobrá nálada mě přešla, protože jsem si opět mohl připomenout, že naše Tichá Královna bude ještě těžký oříšek.
Přišel jsem k nim, protože mě zajímalo co ještě o mě říkají. ,,Bezva, když si tu, tak se domluvte." nechala nás učitelka a odešla.

,,Nechci, nesnáším ho." zabrblala potichu, ale já ji slyšel, stál jsem hned před ní. Snažil jsem se ale dělat, že jsem to neslyšel. ,,Máš dnes čas?" usmál jsem se, načež zvedla hlavu.
Jen kývla. ,,Tak po škole tě vezmu a pojedeme k nám." řekl jsem. Vykulila na mě oči a rychle zakroutila hlavou. ,,Tak kde chceš být, u vás?" zeptal jsem se, ale opět zakroutila hlavou. ,,Když mi to neřekneš, tak jedeme k nám." zabručel jsem. Zrovna zazvonilo na hodinu, tak jsi rychle šla sednout. Nakonec jsem se vydal ke svojí lavici, do které jsem se posadil. Během hodiny mi přišel papírek od Hope.

Za parkem je louka tak v 5 tam

Chvíli jsem se na to díval, ale pak jsem zvedl hlavu abych se na ní podíval. Dívala se do svojeho sešitu, kde si něco čmárala. Protočil jsem nad tím očima. Nechápal jsem proč nechce být doma, to jako vážně chce být v zimně venku?! Nechápu to, nechápu ji.
,,Hej od koho to máš?" zeptal se mě zvědavý Andy. ,,Od Hope." odpověděl jsem a schoval papír. ,,Takže jsi pokročil?" ,,Ne mám s ní jen doučování." protočil jsem očima, ale s úsměvem. ,,Ale i tak ti to hraje do karet." zabručel. No nevím, ona není jedna z těch holek, které by o mě stály.
Ale nevzdám se, nemůžu prohrát.

*-*-*-*-*

Kolem páté jsem se teda rozhodl jít, takže jsem si vzal batoh do něj naházel nějaké sešity, prupisku a mobil.
,,Jdu na doučování, takže mě nehledejte." zakřičel jsem do obýváku. Nečekal jsem odpověď a rozběhl se směrem k louce. Taky mě zajímalo jakto že ji zná, tam nikdo moc nechodí. Už tam seděla, opět si něco kreslila, takže jsem tam vklidu došel.
,,Ahoj." usmál jsem se na ni, ale ona se jen otráveně podíval a povzdechla si. Bezva.
Posadil jsem se vedle ní a naklonil se nad její skicák abych věděl co kreslí, jenže dříve to zavřela a odložila na bok. ,,Soukromí ti nic neříká?" povytáhla obočí. ,,No jo." zakoulel jsem očima. ,,Tak začneme ať tě mám z krku." dala mi do ruky papír z příklady. Něco takového jsme brali?!
,,Ano tohle jsme brali, máš to umět, tak počítej." ještě mi dala prupisku.
Tak jo, ehm..
Kurva co to je, jak se to počítá?
Ne tak blbý zase nejsem..
No možná jo.
Sakra.
Aha, to se musí vydělit..
Tak ne, sakra co se násobí a co dělí?
Určitě tohle musím vynásobit teď tohle, ou tak ne.
,,Pane bože jsou to tři příklady a ty už to počítáš hodinu, Jacku jsi úplně vypatlaný." zabručela. ,,Díky, to bylo od srdce co." zašklebil jsem se. ,,Si piš že jo, já jen počítám dny kdy už mě nebudeš otravovat." řekla. Překvapovala mě čím dál víc, to že mluvila normálně i to že byla drzá.
Začala mi to vysvětlovat od základu, ale úplně od začátku, ještě na mě mluvila jak na 6leté dítě. Když jsem nevěděl, tak jsem se připtal a ona mi to vysvětlila. Uměla mi to vysvětlit, tak že jsem to pochopil tedy aspoň částečně. Chovala se jinak, tak neodtažitě ne jako ve škole, tady jsem ji dokonce i slyšel co mluví. Byl jiná než jsem si myslel.
Možná není, tak špatná.
Pane bože Jacku co to kecáš,
jak že není tak špatná?!
Tobě snad přeskočilo?!
Ty jen potřebuješ aby se ona
zamilovala a vyspala.
Nic víc nic míň.
Z mého přemýšlení a poslouchání mě vyrušila hudba. Byl to její mobil, který okamžitě vzala.
,,Ano?...už půjdu tak do půl hodiny jsem doma...dobře....nic...taky tě mám ráda ahoj." odložila mobil podívajíc se na mě.
,,Už musím, tohle stejně pro dnešek stačí, vím že si moc nevnímal." posbírala si věci rychlosti blesku a zvedla se. ,,Děkuji." ozval jsem se, když už odcházela. ,,Není zač." odpověděla, ale vůbec se na mě nepodívala, prostě šla dál.

Domů jsem se dostal kolem osmé večer, otec s Miou byli v kuchyni a něco rozebírali, takže jsem šel k sobě. Odhodil jsem věci na zem, vzal si kraťasy a zamkl se v koupelně.
Dal jsem si sprchu, ale i tak jsem tam byl poměrně dlouho. Po opuštění koupelny jsem si oblékl ještě mikinu, protože jsem se rozhodl si zahrát, ale s tím že jsem vylezl na balkon. Díky že ho mám, ale minule jsem chtěl utéct. Tentokrát jsem si připomněl mámu. A její oblíbenou píseň od Johna Lenona - Imagine.
,,Hraješ pěkně." řekl někdo vedle mě. Málem jsem upustil kytaru jak jsem se lekl.
Byla to Mia. ,,Děkuji." odpověděl jsem, ale zase začal hrát. ,,Půjdeš to říct otci že hraju doma?" uchechtl jsem se. ,,Ne, mě to nevadí, naopak se mi to líbí." řekla s úsměvem. Sedla si naproti mě a začala zpívat. Nečekal jsem že ona bude zrovna fanynka Lenona.
Jenže dlouho to nevydrželo, protože přišel otec. ,,Co jsem ti říkal!" vyjekl. ,,Dej sem tu kytaru." natáhl po ní ruce, ale já ji dal za sebe. ,,Nenechám tě aby si mi vzal něco po mámě." zavrčel jsem. ,,Nech mu ji." vložila se do toho Mia. Hnusně se na ní podíval, ale pak odešel. ,,Budeš mít problém." řekl jsem jí. ,,No a, taky bych nechtěla aby mi někdo vzal něco co je pro mě důležité." mykla rameny a odešla. Ještě chvíli jsem si hrál, ale pak šel spát.