Tichá Královna

XXXI

,,Hope pomůžeš mi s tím projektem?" zeptal jsem se jí. ,,Ne." odpověděla pobaveně. ,,Ale proč ne, vždyť víš že to stejně nezvládnu a já nesmím mít blbou známku." zakňučel jsem. ,,Neměl si říct učitelce, že chceš pracovat sám." mykla rameny. Stali jsme totiž v jedné uličce ve škole kde moc studentů nechodí, ale kdyby jste je hledali, tak nikoho nenajdete, protože už je po vyučování. ,,Nikdy, opravdu nikdy své slovo neporuším, i když jde o sázku." založil jsem ruce na hrudi. Pěkně řečeno Jacku, gratuluji. ,,To máš blbý, taky říkám že nezměním názor." mrkla na mě, to jsem se rukama opřel po stranách její hlavy o zeď, kterou za sebou měla. Podíval jsem se jí do očí, ve kterých bylo pobavení. Vysmívala se mi. To jí nedaruju, kdyby bylo na mě a ona byla úplně v pořádku, tak ji teď tady ukážu, kdo je ten co má navrch.
Její tmavé oči si mě pobaveně prohlížely a ruce měla překřížené na prsou. Měla na sobě uplé jeany, které ji obepínaly ten její krásný zadeček a ještě si provokativně vzala tričko s docela velikým výstřihem. Takže jsem sklopil hlavu a na chvíli se podíval. Pak jsem, ale zvedl hlavu k jejím rtům a začal ji líbat. Najednou se její ruka objevila za mým krkem a ta druhá na mém pasu tahajíc mě k ní. Celou vahou jsem se na ni natlačil a ruce si dal pod její zadek. ,,Jacku, tím...si...nepomůžeš." řekla udýchaně, ale já se jí opět přisál na rty. Okamžitě jsem ji zvedl a ona si nohy obmotala kolem mého pasu. Konečně jsem ji měl ve svojí výšce. Přesunul jsem se k jejímu krku zatímco ona hlavu dala na stranu aby mi zpřístupnila krk. ,,Opovaž se mi tam něco udělat." vzdychla, ale pozdě už jsem právě ukončoval můj výtvor v podobě menšího cucfleku. Zářivě jsem se na ní usmál přičemž ona na mě vykulila oči. ,,No to nemyslíš vážně!" vydala ze sebe. ,,Jasně že myslím srdíčko, a budou další jestli mi s tím nepomůžeš." zazubil jsem se. Snažila se mě od sebe odstrčit, aby se postavila, ale nešlo ji to. Já jsem se jí přisál ke krku a měl v plánu vážně další. Začala mi ale padat, když se pořád hýbala, tak jsem si ji musel znovu vyhoupnout nahoru, ale pořád nepřestával tvořit jeden veliký. ,,Jacku." vydechla. ,,No tak, to ne." pobaveně zakňučela a dál se snažila ode mě dostat. Vzdychl jsem ji potichu do krku. Ona to opět zopakovala, ale zřejmě si nebyla vědoma co mi tím způsobuje, tak jsem opřel čelo o to její. ,,Už mě pusť." řekla a opět se pohla, tak jsem se jí podíval do očí. Najednou jsem v jejich očích uviděl narůstající paniku. Bála se mě.
Chtěla se vymanit, ale zastavil jsem ji.
,,Srdíčko přestaň se prosím hýbat." povzdychl jsem si. ,,Neboj se, pustím tě, ale vážně prosím jestli nechceš abych ti vše oblečení roztrhal, tak se opravdu nehýbej." vydal jsem ze sebe a naposledy ji políbil. Přestala, tak jsem ji pomalu postavil na zem zatímco já se rukama opřel o zeď. ,,Promiň, já nechtěla." omluvila se. ,,Dobrý." řekl jsem. ,,Víš že tě miluji, tak radši běž, nebo za sebe neručím." uchechtl jsem se. ,,Miluji tě, tak zítra." dala mi rychle pusu na líčko a běžela.
Těžké, je to kurva těžké udržet to v sobě.
Běžel jsem ještě pro bundu s kšiltovkou a pak už jen k autu. Rovnou domů, protože jsem si potřeboval ulevit.

,,Jsem doma!" zakřičel jsem ale nikdo se neozval. Porozhlédl jsem se po celém našem domě, zahradě, ale oni tu nebyli. Auto tu bylo, ale oni ne. Takže se někam zdejchli a mě nic neřekli. To mi nevadilo, vlastně mi to vyhovovalo. Běžel jsem rychle do koupelny, kde jsem se zamkl. Jen co jsem skončil jsem se oblékl, tak jsem měl čas, využil jsem ho na kytaru, na moji milovanou kytaru. Strašně rád jsem na ni hrál a tím ji sděloval svoje pocity. No dneska to bylo vážně o hubu. Těžké jako prase vydržet, málem jsem vážně z ní vše strhal, no ale to by mě možná nezastavila, i když je tu ještě to možná, ale veliké možná. Kolem osmé jsem si zašel pro něco k jídlu, ale pak si jen umyl zuby a šel spát.
_________________________________________

Jen co jsem uslyšel budík jsem se rychle schoval pod peřinu a zakňučel, protože to bylo nesnesitelné. Nahmatal jsem mobil poslepu to vypl a hodil s ním někam na konec pokoje kde se ozvala rána. ,,Ach jo." povzdechl jsem si. Nezvedal jsem se ani v dalších patnácti minutách, protože se mi nechtělo, ale pak jsem si vzpomněl, že jsem chtěl zajet pro Hope. Rychle jsem vyskočil z postele, hodli na sebe jen mikinu, rifle s dírami na kolenou, kšiltovku Under Armour a s batohem na zádech jsem si zaběhl pro mobil, který měl jednu velikou pavučinu přes celý display. ,,Sakra." zabručel jsem a šel dolů. Byli tady oba dva což mě překvapilo, protože jsem myslel, že už budou pryč v práci. ,,Dobré." usmáli se na mě. ,,Dobré." odpověděl jsem jim a natáhl se po jablku. ,,Co to bylo za ránu?" zeptal se mě táta zvědavě. ,,Ehmm..nic jen mi spadl mobil." uchechtl jsem se. ,,Už musím, tak odpoledne ahoj." zazubil jsem se a běžel si nazout boty. Rychle jsem si sedl do auta, batoh hodil dozadu a rozjel se za Hope právě v čas, protože jsem ji viděl vycházet z domu. Otočil jsem se, zastavujíc přímo před ní a otevřel jsem ze vnitř dveře. ,,Dobré ráno srdíčko." řekl jsem a usmál se na ni. ,,Wow, ty jsi přijel pro mě?" zeptala se naoko překvapeně. ,,Ne jen jsem se ti přijel vysmát, že musíš pěšky, tak nastup." zasmál jsem se a ona se mnou. Jen co nastoupila tak jsem se musel usmát, protože vůbec nezakryla ten cucflek. Zamračila se, když jsem si prohlížel co jsem vytvořil. Byl jsem na sebe pyšný. Dal jsem ji rychlou pusu na líčko a rozjel se směrem ke škole. Nechtělo se mi tam, ale co už nadělám, no nic. Budu muset to přežít. Dívala se jak ubíhá cesta zatímco se při tom usmívala, tak jsem ji položil ruku na stehno a hladil ji. Musel jsem se dívat na cestu, tak jsem otočil hlavu, ale nepřestával ji hladit. Když jsem potřeboval přeřadit, tak jsem samozřejmě musel ruku dát pryč, ale pak ji zase vrátil. Po chvíli mi na ni položila svoji, ale pak propletla naše prsty.