Tichá Královna

XII

Hope

Sedla jsem si na barovou židli a zadívala se na jednu flašku ne že bych ji chtěla, ale prostě mě v tu chvíli fascinovala.
,,Hope, tak co jak se máš? Viděla si Jacka?" zeptal se mě okamžitě Lucas.
,,Hmm." zabručela jsem nespouštějíc oči z té flašky. ,,Stalo se něco?" zeptal se mě. Já nevím pane bože. Co budu dělat? Vždyť mi právě řekl něco o sobě, já si nikdy nemyslela, že má takový život. Proboha a já se k němu chovala tak hnusně. On se mě dnes i zastal.
Hope bože co budeme dělat?!
Uvnitř mě vše panikařilo, protože to vážně vypadalo na paniku, tohle se mi nestalo aby kluk mě chtěl políbit, ale nakonec uhl a dal mi pusu na čelo.
,,Hope, Hope si v pořádku?" zamával mi rukou před obličejem. ,,Promiň Lucasi jen...jen jsem trochu přemýšlela." usmála jsem se na něj. ,,Ano viděla jsem Jacka chvíli jsme se bavili, ale já šla tady." dodala jsem. ,,Chceš já ti dnes něco naleju, ať se trochu odreaguješ." mrkl na mě. ,,Ne!" zastavila jsem ho. ,,Já nechci, víš že nepiju." zakroutila jsem hlavou. Lucas jen protočil očima, ale pak se se mnou začal bavit o té modřině, kdo mi to udělal, jak se jinak mám no podařilo se mu mě na chvíli teda ne mě, ale můj mozek, na chvíli zaměstnat. Když bylo kolem jedenácté, tak jsem se s ním rozloučila a šla zase dozadu, protože je to kratší cesta k autu, nevěděla jsem, ale že tu Jack bude spát. Ale spal, a byl velice roztomilý, i když se ve spánku mračil. Nevím co mě to popadlo, ale mé nohy se samovolně rozešly k němu, kde jsem si před něj klekla. Pohladila jsem ho po vlasech a také na tváři až se mé prsty zastavily u jeho rtů. No chtěla jsem vědět jak líbá, ale nemůžu, ne. Hope no tak to nemyslíš vážně.
Jenže moje zvědavost byla větší, takže jsem se k němu naklonila a políbila ho. Lekla jsem se když otevřel oči a podíval se na mě. Snažila jsem se být v klidu.  Usmál se na mě a sám si mě přitáhl do polibku. Okey nevím jestli to chtěl nebo spal nebo já nevím co. Bože bylo to úžasné, ty jeho měkké rty a jak něžný byl. Kurva.

Odtáhla jsem se od něj. Budu doufat, že si to pamatovat nebude. Napadla mě jedna zoufalá věc.
,,Jsem jenom sen, ano, nikdy bych nic takového neudělala." zašeptala jsem a pohladila ho po vlasech.
,,To máš pravdu ty mě doopravdy nesnášíš." zamumlal a zpátky si lehl.

Radši jsem rychle utekla domů, kde na mě čekal Matt s vyděšeným výrazem.
,,Hope, kde jsi byla, víš, že jsem ti říkal, že nemáš chodit, tak pozdě co kdyby ti někdo ublížil já si to budu vyčítat ještě dlouho, to víš." řekl naštvaně, ale i se strachem. ,,Promiň zapomněla jsem na čas." řekla jsem teď už v jeho objetí.
Dal mi pusu do vlasů a pak se odtáhl.
,,Ségra záříš co se stalo." přeměřil si mě pohledem. ,,Nic, co to zase kecáš, jdu spát dobrou." rychle jsem řekla a běžela do pokoje, kde jsem si vzala věci a zalezla si do koupelny, kde jsem si dala rychlou sprchu. Poté jen umyla zuby a šla spát.
______________________________________________

Vzbudila jsem se kolem sedmé ráno a můj pohled spadl na vázu, ve které byly tři růže. Jo mám je všechny a čekám, že dnes dostanu další. Je to od něj pěkné, ale zároveň doufám že si ten včerejšek nebude pamatovat, a bude to brát jako sen. Ale strašně mě překvapilo, když řekl, že ho nesnáším, ale nechám ho u toho bude to lepší. V posteli jsem ležela ještě nějakou dobu dokud mě nepřišel vzbudit brácha.
,,Vstávej zase budeš říkat, že nestíháš." zakřičel s úsměvem přes celý můj pokoj.
,,Matte aspoň klepej, co když bych se převlékala." povzdechla jsem si nad ním.
,,Promiň, ale stejně mám pravdu." zašklebil se a odešel. No jo můj brácha je číslo, nechápu že žádnou ještě nemá, to není možné. Kdyby to můj bratr nebyl možná bych si i dala říct, ne dělám si srandu nad tím jsem nikdy nepřemýšlela. 
Dneska jsem si oblékla nějaké teplejší oblečení, protože se dneska rapidně ochladilo, takže jsem si vzala tričko s dlouhým rukávem, červeno bílou košili, která patří k mým oblíbeným, černé jeany a s mobilem v ruce s batohem na zádech jsem vešla do kuchyně. Matt už tam měl přichystanou snídani, ale nebyla jsem si stoprocentně jistá jestli se to dá jíst. ,,Jsi si jistý, že se neotrávím?" zeptal jsem se. ,,Ano, tohle je jediné jídlo co umím." řekl dotčeně.
,,Fajn budu ti věřit." vyplázla jsem na něj jazyk což mi oplatil.