jestly si s ním....si jen pouhý sen. [Dokončeno]

.24.

Pohled třetí osoby. (ne nevím co mě to popadlo že píšu tímto stylem ale co)

,,Omlouvám se" vyhrkly oba najednou a odlepily své pohledy od země.

Oba se v ten samý okamžik zarazili a chvilku si jen nehnutě zíraly do očí zatímco si mírný vítr pohrával s jejich vlasy.

Haru nemohl odtrhnout pohled od Rinových očí.

Ani si neuvědomil že na něj Rin mluví a snaží se zjistit odpověď na otázku která ho trápila již několik dlouhých minut.

,,Hej vnímáš mě?!" zvýšil Rin na Harua hlas zatímco jeho ruka byla zatnuta v pěst.

Haru sebou cukl a až poté začal Rinovy věnovat svou pozornost.

,,Promiň co si říkal?" zeptal se stále trochu mimo.

,,Ks.. už asi pět minut se tě ptám na jednu věc asi po stopadesáté a ty mě ignoruješ. " začal Rin a snažil se udržet svůj vztek na uzdě. 

Vždy byl tím typem člověka co se snadno naštve.

Takže napadlo mě že bych tuto knihu od teď psala tímto stylem, myslím že je to způsob jak ji řekněme prodloužit. Můj původní plán byl tuto knihu touto kapitolou ukončit jenže pak mě napadlo že bych ji psala pohledem třetí osoby a hned sem dostala další nápady u kterých jednoduše nevím jak je zformulovat do pohledu jedné osoby, tak snad to chápete a nevadí vám to.