,,Víš Nagisa od toho tréningu pořád vykládá všeljaký teorie o tom že ty a Rin k sobě něco cítíte, že spolu chodíte a podobně. Myslel sem že to víš." řekl Makota.
,,To teda nevim! Jak bych to podle tebe měl asi vědět?!" začnu hystericky.
,,To já nevim tak tady hlavně nekřič tak nahlas." řekl už svým klasicky milým tónem.
Už sem se trochu uklidnil a otřel si slzy.
,,Takže co se stalo?" zeptal se po chvilce.
,,Já.. on... byl tam a.. a byl tam.. ni.. nijakej... a Rin.. on... on.. oni... oni se.... já... nemohl sem... se na... to dívat.... bolelo to..." řeknu a oči mi zaplní nové slzy.
,,Haru, bude to v pořádku věř mi.." začal mě uklidňovat Makota.
,,Není to v.. v pořádku!... já... já ne... nechci aby... aby Rin a ... aby.." začnu zase hysterčit. (Je to vůbec slovo? Já myslim že jo ale kdo ví..)
,,Uklidni se ano? Bude to v pořádku. Teď se hlavně musíš uklidnit za chvilku závodíš." řekne s tou svou klidností a vyrovnaností v hlase.
Jo stihla sem to jej! :)
ČTEŠ
jestly si s ním....si jen pouhý sen. [Dokončeno]
FanficHaru již sám sebe dávno přemlouval že se plete. Nakonec ale vyhrál cit. To co cítí k Rinovy není jen přátelstvý. Zamiloval se do něj. Ale... co když ho Rin pošle nikam s tim že není žádnej zasranej buzerant? nebo snad...