Psycho Man [Marcus Gunnarsen]√

Cigarety

,,Tak ty mi budeš vyhrožovat ty děvko?" zařve a začne se zvedat ze židle. ,,Ještě jednou a nepřej si mě," přiblíží se co nejvíc ke mě a já začnu couvat až ke stěně. Když stojí asi pět centimetrů ode mě, obě ruce si opře o stěnu vedle mých ramen abych nemohla utéct. Pak přiblíží svůj obličej k mému a naše čela se o sebe opřou. ,,Nemysli si že jsem hodnej chlapeček, kterej tě bude poslouchat. Takže, teď mi půjdeš koupit cigára a já tě nechám, ano?"

,,Nikdy," zařvu na něj a snažím se dostat z jeho uchycení.

,,Vážně?" provokativně se zeptá a začne mě hladit na bocích.

,,Ano, vážně,"

,,Já tě ale donutím baby," začal mi zajíždět rukou pod tričko a to už jsem nevydržela.

,,Okamžitě toho nech!" zařvu na něj a vlepím mu facku. On se ani nepohne a shodí mě na zem.

,,Takhle se mnou nebudeš mluvit! Teď mi dojdi pro ty cigára a jsme si kvit," jednou mě kopne do břicha, sedne si zpátky na židli a začne si číst určitě něco strašně zajímavého. Já tam zůstala ležet se slzami v očích a s bolavím břichem. ,,Na co čekáš?" na cukrovou vatu. Už mě začíná fakt štvát. Zvednu se ze země a odejdu. Tohle bude chtít ještě hodně času. Rozhodla jsem se koupit mu ty cigarety aby mi zase něco neudělal.

Když jsem měla po pracovní době, ještě jsem šla za Marcusem... Vlastně za tím psychokreténem, abych mu předala cigarety. Pomalu a potichu jsem odemkla a otevřela dveře. Ležel tam na posteli a tak jsem mu je položila na stůl. Když jsem se otočila a chtěla odejít, byl přede mnou. Měl kruhy pod očima, byl strašně vybledlí a poškrábaný.

,,C-co se ti s-sakra stalo? K-kdo ti to udělal?" opatrně jsem se ho zeptala a přistoupila k němu blíž. Ani jsem se ho nebála, jen jsem měla starost. Pomalu jsem mu sáhla na čelo a málem mi to zmrazilo ruku. Až se mi bude roztékat zmrzlina, vím kam zajít.

Marcus nic neřekl a obejmul mě. Co mu zase jebe? To tady byla nějaká jeho víla kmotřička a vysypala na něj tunu vílího prášku po kterém je teď totálně zhulený nebo co? Odhodil mě na postel, lehl si vedle mě a zavřel oči.

,,Marcusi? Jsi v pořádku?"

,,Zůstaň tu se mnou. Prosím. Bojím se ho," zašeptá se strachem v očích.

,,Koho se bojíš?" zase neodpověděl a jen nás přikryl dekou. Vzal si mě do objetí ve kterém byla totální zima.  (Tak aspoň to tam nebylo teplý...)
Snažila jsem to nevnímat a do pěti minut jsem usnula.