Psycho Man [Marcus Gunnarsen]√

Den Blbec

,,Claire, jedu nakoupit. Chceš něco přivést?" zeptá se mě Alex.

,,Jo, pár věcí. Brambůrky, bonbóny,  kyselé okurky, zmrzlinu, sušenky,..."

,,Pár věcí?!" přeruší mě a málem ho trefí šlak. ,,Tak mi to aspoň napiš. A štípni mě jestli je tohle realita," podal mi papír a tužku, jenomže já už měla seznam napsaný.

,,Věděla jsem že půjdeš nakoupit takže jsem v noci sepisovala věci, na který mám chuť," usmála jsem se a Alex si prominul oči, jestli to myslím vážně. A já to vážně myslím.  ,,Ať ti to netrvá moc dlouho, mám hlad,"

Alex vyšel ze dveří asi s pěti taškama. Já si šla lehnout na gauč a pustila si televizi. Najednou jsem si uvědomila, že jsem už docela dlouho neměla krámy. Srdce se mi rozbušilo a začala jsem panikařit. Bylo mi strašně nevolno a chtělo se mi zvracet. Naštěstí tady nechal Alex mobil a já zavolala záchranku. Byli tu do pěti minut a dali mi sedativa na uklidnění.

,,Paní Jonesová? Slyšíte mě?"

Uviděla jsem že mi někdo svítí baterkou do očí. ,,Co se stalo?" zamumlám a proberu se.

,,Nedělejte moc prudké pohyby, jste na kapačce a to malé by mělo být v klidu," řekne doktorka s úsměvem.

,,Malé? Co malého?"

,,Vaše dítě přece," zasměje se a odejde.

Spatřila jsem Alexe jak sedí u mě v pokoji. Měl knížku v ruce a smutně koukal.

,,J-já jsem těhotná?!"

,,Už to tak bude. Ale nejhorší je, že to dítě je Marcusovo!"  snažila jsem se ignorovat to jméno ale nešlo to. Snažila jsem se být co nejvíc v klidu.

,,To si mě moc neuklidnil!" zakřičím na něj. Zavřu oči a dělám že spím.

,,Promiň, nemysli na to," začne mě hladit po vlasech a šeptat naše zážitky.
Usnula jsem ale nějaký kokot mě zase vzbudil.

,,Co se kurva děje! To se člověk nemůže ani vyspa... Mami?!"

,,Ahoj zlatíčko, okamžitě jsem přijela když mi řekli to se děje," moje máma? Kdy já jsem jí naposled viděla? Pět šest let zpátky?

,,Proč si přijela?" zeptám se jí a sednu si s rukama kolem hrudníku. ,,Odjela si ode mě! Stejně jako Stephanie! Nechci tě tu. Běž pryč!" zařvu na ní ale ani to s ní nehne.

,,Clair. Nech mě to vysvětlit... Já..."

,,Nechci nic vysvětlovat! A nechci tady tebe! Nechala si mě doma samotnou a já si musela najít práci v šestnácti!"

,,Neměla jsem na výběr,"

,,Ale měla, jen to nechceš přiznat. Šla si za tím svým děvkařem. A už vypadni!

,,Jak myslíš, jdu,"

Tak tohle je nejhorší den mého života. Jsem těhotná, to dítě je Marcusovo, máma přišla po šesti letech a já? Já jsem v prdeli!