Psycho Man [Marcus Gunnarsen]√

Útěk

,,Pokračujeme," zašeptá. Chce mi dát pusu na krk ale já uhnu.

,,Ne," řeknu klidně a začnu se zvedat z postele.

,,Ne? Nepamatuješ si naší dohodu?" shodí mě zpátky na postel a začne mě líbat na krku. Já ale znova ucuknu a zvednu se.

,,Pamatuji, ale už nemám náladu,"

,,Jak jako nemáš náladu?"

,,Necháš mě se vyspat?" úplně odejdu od tématu. On se usměje což se dost divím.

,,Pod podmínkou že zítra dokončím, co jsem začal,"

,,Fajn," řeknu a jdu směr koupelna. Marcus odešel takže jsem měla jeho ložnici pro sebe. Když jsem se umyla a lehla si, začala jsem přemýšlet nad tím, jak to bude pokračovat. Jsem tu dva dny a začíná mě to tu fakt štvát.
Teď jsem si uvědomila že Marcus nezamkl. Vstala jsem z postele a pomalu šla ke dveřím. Otevřela jsem je a uviděla jsem Jasona spícího na gauči. Sešla jsem schody, ale Jason se probudil.

,,Kam jdeš?" zeptal se Jason a při tom si promnul oči.

,,J-já... Já c-chi... Chtěla jsem utéct," smutně dodám. ,,Prosím, neříkej to Marcusovi," Jason se na mě chvíli díval a šel ke dveřím. Já šla hned za ním. ,,Co to děláš?"

,,Běž," řekne, vloží mi něco do kapsy a otevře dveře. Já okamžitě vyběhnu ale zas se vrátím. Chytnu Jasona okolo krku a políbím ho.

,,Děkuju," zašeptám a zase vyběhnu. Okey, klid. To zvládneš Claire. Zastavila jsem se u zastávky a podívala se, kde jsem. Naštěstí jsem bydlela kousek od Alexova domu takže mu stačilo jen zavol... A kurva. Nemám mobil. Sáhla jsem do kapsy a uviděla peníze. A máš vyhráno Clair. Teď ještě najít telefoní budku. (nevím jak se tomu říká ale snad víte co myslím XD)  Samozřejmě jsem tam asi tři hodiny chodila a ptala se lidí jak debil, jestli neví kde je. Konečně mi někdo odpověděl a tak jsem tam šla. Alexovo číslo jsem si pamatovala takže to bylo v pohodě.

,,Haló?"

,,Alexi?!"

,,Clair?! K-kde jseš! J-já tě hledám asi už dva dny a teď jedu na policii!"

,,Alexi prosím přijeď pro mně! Jsem v Oslu takže se neboj. Kousek od tvého domu a... Počkat! Já vidím tvoje auto!"

,,A já vidím tebe!" v tu chvíli jsem to položila a rozběhla jsem se za jeho autem. On okamžitě zastavil. Nastoupila jsem do jeho auta a obejmula ho.

,,Alexi. Strašně si mi chyběl," řeknu a rozbrečím se.

,,Jedeme ke mně domů, tam mi všechno řekneš ano?" zašeptá Alex a pohladí mě.

Ano, odfláknuté....