JEDNOHO DNE JSEM SI ČETLA KNÍŽKU O OSTROVĚ A Z NIČEHO NIC se přede mnou objevila palma. Ten den jsem zjistila, že umím vyčíst z knížky, to co chci... A tak jsem se rozhodla, že se chci naučit bránit sebe a své kamarády. Je tu i další důvod, ale ten není tak důležitý... Ve škole se mi většina lidí posmívá, protože nemám velkou výdrž. Tak jsem vzala knížku Vampýrská Akademie a šla ven, abych měla soukromí. Jakmile jsem byla o samotě, začala jsem číst...
Byl to on, ten chlápek, kterého jsem viděla přes ulici, jak mě pozoroval. Byl starší než my, tak pětadvacet, jeho výšku bych odhadla tak na dva metry, nanejvýš o pár centimetrů méně. Za jiných okolností - řekněme kdyby nevyprovokoval náš zoufalý útěk -bych řekla, že je celkem přitažlivý. Hnědé vlasy po ramena měl stažené do culíku. Tmavé hnědé oči. Dlouhý hnědý kabát...
Po chvíli se přede mnou objevil. Byl to on, byl to Dimitrij Belikov. Byl napjatý, připravený na boj, ale jak zjistil, že žádná hrozba nehrozí, zeptal se „Kdo jsi a kde to jsem?".
Trochu jsem se usmála „Jsem Lucka a jsi ve skutečném světě, kde nežije žádný z druhu vampýrů, tedy kromě tebe."
Nejdříve byl trochu překvapený (ani se mu nedivím, mě by to taky překvapilo), ale nakonec to vzal dobře. Dál jsme si povídali, až bych málem zapomněla na pravý důvod, proč jsem ho přivedla sem do Molinice.
Tak jsem přešla rovnou k věci „Můžu tě o něco poprosit?" zeptala jsem se Dimitrije.
ČTEŠ
Vyčtený život
FanfictionTento příběh je o normální středoškolačce, která se potýká se šikanou, kvůli tomu jak vypadá a co poslouchá. Ale jak se zdá, vůbec není normální... A tak toho využije a rozhodne se s tím něco dělat... Jak to dopadne? :)
