Vyčtený život

2. Jak to všechno začalo 2. část

„Ano, ale záleží o co?" usmál se tím svým méně častým úsměvem.

Stále jsem se usmívala. „Prosím, budeš mě trénovat. Chci umět bránit sebe a své kamarády. A taky se chci naučit trochu rusky, teda pokud ti to nevadí..."Udiveně se na mě koukl a nakonec přikývl „Budeme trénovat pět dní v týdnu a z toho tři dny budeme mít tréninky dva... souhlasíš?".

Na chvíli jsem se zamyslela, ale pak jsem souhlasila „ale jen když budu moci..."

A tak jsme se domluvili a začali trénovat. Když jsme měli první trénink, tak jsem mu o sobě něco řekla a on se mě zeptal „Chceš o mně taky něco vědět?".

I když o něm vím skoro vše, řekla jsem mu „Jasně".

Tak jsme se trochu seznámili a dali se do běhu... Druhý den jsme měli tréninky dva.

Při prvním tréninku jsem běhala kolečka sama, ale po chvíli se ke mně Dimitrij připojil. Když jsme doběhali, šla jsem se převléct a Dimitrij na mě čekal venku. Jakmile jsem se vrátila, zeptal se „Co všechno víš o Strigojích?".

Usmála jsem se na něj polovičním úsměvem „Jsou rychlí, silní, mají bledší pleť než Morojové a červeně orámované oči, nemohou na slunce a vstoupit do kostela. Dají se zabít třemi způsoby:

1. Bodnutím stříbrným kůlem, nabytým čtyřmi živly, do srdce...

2. Spálením...

3. Oddělení hlavy od těla...

A uživatelé éteru je mohou přeměnit zpět, díky kůlu nabytým i éterem. Samozřejmě ho musí probodnout ruka uživatele éteru..."

Udivením vyvalil oči. „Máš pravdu, ale to o tom éteru jsem nevěděl. Jak to víš?"

Stále jsem se usmívala. „Z té knihy, ze které jsi i ty..."

----------------------

Doufám, že se vám tahle story libí... :)