Vyčtený život

15. Zrušený trénink

Zanedlouho mi zazvonil budík. Rychle jsem se nasnídala a oblékla si věci na trénink, protože už teď jsem měla zpoždění. Ve škole jsem si dala učení do skřínky a běžela chodbou, která vede na hřiště. U dveří jsem si všimla Dimitrije jak mě vyhlíží. Otevřela jsem dveře celá udýchaná. Dimitrij se ke mně otočil.

„Já vím, jdu pozdě. Omlouvám se.“

„To nic. Po tomhle víkendu jsi musela být unavená“

„Ani nevíš jak.“ Usmála jsem se.

Pak promluvil učitelským tónem. „Jelikož se blíží terení praxe, naučím tě dneska pár chvatů.“

Ukázal mi kočičí postoj a kruhový kop, já si myslím, že mi to docela šlo a Dimitrij mi to na konci tréninku potvrdil.

„Dneska sis vedla skvěle, s takovou bude teréní praxe za měsíc.“ Usmáli jsme se na sebe a on ukončil trénink.

Ze skříňky jsem si vzala oblečení a šla se na záchod převléct. Cestou do třídy jsem zahlédla Kubu. Připlížila jsem se za ním a zakryla mu rukama oči. „Hádej, kdo jsem?“

Tiše se zasmál. „Tebe bych poznal, i kdybych byl slepý.“

Potom se otočil a políbil mě. Když zazvonilo na hodinu, odtrhli jsme se od sebe. Rozloučili jsme se a každý se vydal do své třídy. Ve třídě ne mě už čekala Kate. Když mě viděla vcházet do třídy, řekla „To je poprvé, co se po tréninku usmíváš. Co se stalo?“

Zkoušela jsem se přestat smát, ale nešlo to. „Nic.“

„Určitě se něco děje, jinak by ses neusmívala od ucha k uchu. Řekni mi to. Prosím.“ naléhala na mě.

„Když ti to řeknu, nesmíš to zatím nikomu říct. Slibuješ?“

„Jo, slibuju.“ řekla nedočkavě.

„Po tréninku jsem se viděla s Kubou a políbil mě.“ řekla jsem a při těch slovech jsem se zachvěla.

Překvapeně vykulila oči „Páni! Myslela jsem, že tě ještě ani nepozval na rande.“

„Na rande mě pozval v pátek. Původně jsme měli jít v sobotu do kina, ale to jsem jela s Dimitrijem, Adrianem a Viky na Slovensko a tak jsme se domluvili, že se ve čtvrtek po škole půjdeme někam projít.“

„Já myslela, že máš po škole trénink.“ řekla nechápavě Kate.

„No, to obvykle mám, ale Dimitrij mi ho odpustil, když jsem ho poprosila.“

„Já ti tak závidím. Kuba je nádhernej kluk a vybral si tebe. Sice mě to štve, ale držím vám palce.“

„Díky.“ řekla jsem zrovna ve chvíli, kdy vešel do třídy učitel. A nebyl sám. Hodina byla nudná. Učitel opravoval naše písemky a my jsme se měli učit na další hodinu. Když zbývalo patnáct minut do zvonění, šla jsem na záchod. Ve skutečnosti jsem napsala Kubovi smsku.

Ahojky Miláčku. Za pět minut se sejdeme u vchodu na hřiště. Lucka :*

Když jsem tam přišla, Kuba tam ještě nebyl. Sedla jsem si na lavičku. Po chvíli se tam objevil. „Promiň. Dřív to nešlo. Učitelka mě nechtěla pustit.“ Došel až ke mně a políbil mě. Ze začátku něžně, ale pak nabíral na intenzitě. Ten polibek mě úplně pohlcoval. Když jsme se od sebe odtrhli, řekla jsem „To nic. Hlavní je, že jsi přišel.“

Sedli jsme si na lavičku. On si sedl tak, že se opřel o zeď a já si sedla mezi jeho nohy a opřela se o jeho hruď. Tak jsme seděli a povídali si asi dvacet minut. Najednou mi začal zvonit mobil. Když jsem se podívala na displej, myslela jsem, že volá Kate nebo Viky, ale volal Dimitrij. Popošla jsem dál a zvedla to.

„Ahoj Dimitriji. Co potřebuješ?“

„Ahoj, jen ti chci říct, že dneska nebude trénink.“ řekl.

„Jak to?“

„Protože přišel zbytek věcí do tělocvičny, tak to tu musím dát nějak dohromady.“

„Aha škoda. Zítra bude normálně, že ano?“

„Jo, bude. No nic budu muset končit. Ahoj.“ řekl Dimitrij.

„Jasně. Pa.“ řekla jsem a ukončila hovor.

Otočila jsem se na Kubu, který už stál za mnou. „Mám dobrou zprávu. Dneska není trénink po škole.“

„Super. Půjdeme na oběd a potom můžeme jít k nám nebo k vám. Jak budeš chtít…“

„Tak můžeme jít k nám. U nás nikdo není doma.“

„Domluveno. Tak jdeme?“ chytl mě za ruku a šli jsme.

-----------------

Tady máte dálší díl :) Snad se vám bdue líbit a budu ráda za votes&komenty... A teď asi delší dobu nic nebude, protože nemám napády a ani moc času na psaní, ale pokusím se něco přidat do pátku :)