3. Soudruh

125 9 2
                                    

„ Aha, já zapomněl, že jsi mě vyčetla z prvního dílu,“ řekl Dimitrij a tím ukončil náš první dnešní trénink. Tak jsem šla zpět do školy.

Po dvou hodinách nudy, jsem měla zase s Dimitrijem trénink, na který jsem se moc těšila. Když jsem vycházela ze třídy, zastavil mě jeden hezký kluk, který se jmenoval Kuba (samozřejmě Dimitrij je hezčí). „Ahoj Lucko. Co děláš po škole? Nechceš se jít projít?“

Usmála jsem se a řekla „Promiň, šla bych moc ráda, ale nemůžu, protože mám na práci něco jiného.“

„Aha“ podivil se „tak někdy příště.“

Když jsem odcházela na trénink, zeptal se mé kamarádky Denči „Co důležitějšího má na práci, než jít se mnou na rande?“

Denča se rozesmála „ Má trénink osm hodin týdně…“

„To jsem teda nečekal.“ Vyvalil oči…

Když jsem dorazila na trénink, běhali jsme jen dvě kolečka a Dimitrij mě tentokrát předběhl. Vždy běhá zároveň se mnou, ale dnes ne…

„Zpomal soudruhu!“ zavolala jsem udýchaně a trochu zpomalila.

Zpomalil a řekl „Neříkej mi tak i od Rose mi to vadí.“

Usmála jsem se „No, kamarádka mi řekla, že se chovám jako Rose a tak jsem chtěla zkusit, jak na to budeš reagovat.“

Zavrtěl hlavou a pobaveně řekl „Někdy se vážně chováš jako Rose.“

V tom jsem si na něco vzpomněla „ Hele! Kde vůbec bydlíš, doufám, že ne pod mostem.“

Zřejmě jsem ho pobavila, protože se usmál. „Ne, pod mostem nebydlím, bydlím v motelu, než si najdu něco lepšího.“

Oddychla jsem si, protože jsem nechtěla, aby Dimitrij spal pod mostem. Tak pokračoval náš trénink v dobré náladě. 

--------------

Tak a další díl je na světě :) Snad se vám bude líbit, pokud to někdo čte :D 

Vyčtený životKde žijí příběhy. Začni objevovat