Life with vampire!? | CZ✔️ (Probíhá korekce)

1. kapitola✅️

Nikko - normálně
Shiro - tučně

Píp, píp, píp "Ne já nechci vstávat." Zaskuhrám a zvedám se z vyhřáté postele. Dnes jdu do nové školy. Bojím jak na mě lidi budou reagovat. Na minulé škole to nebylo nic moc a tak jsem musel přestoupit, tak snad tady už to bude lepší.

Jako každé ráno hygiena, snídaně a jít do školy. Vešel jsem do nové školy a zamířil si to rovnou do ředitelny. Snažil jsem na sebe moc neupozorňovat, ale to se mi samozřejmě nepovedlo. Skoro u ředitelny stála parta kluků, kteří byli tak stejně starší jako já. Prošel jsem kolem nich, ale jeden z nich mi nastavil nohu, já pozdě zareagoval a zakopl o ní. Rozvalil jsem se tam jak široký, tak dlouhý. Za chvilku jsem uslyšel smích úplně všech, kteří byli na chodbě. Jak jsem se zvedal tak mě jeden kluk z té party vzal za loket a vytáhl mě na nohy. Potom mě silně zatlačil na zeď až jsem skoro nemohl dýchat a do ucha mi zašeptal. "Vítej u nás maličký." Jak jsem se později dozvěděl je to takový boss téhle školy.
Potom ode mě odešel a začal si plácat se svou partou a smát se.
Já to vydýchal, posbíral si věci a zamířil do ředitelny. Než jsem vešel tak jsem uslyšel od toho kluka: "Dívejte jak je posraný, ten je náš a zároveň jenom můj." Ušklíbl se na mě. Já jsem jen na něj překvapeně zamrkal, ale potom jsem rychle vešel do ředitelny. Jak to vůbec myslel? Jak jeho? Nejsem nikoho a tak to i zůstane!
Ředitel mi řekl, že třídu mám ve třetím patře úplně na konci chodby. Za chvilku do ředitelny vešla paní a představila se mi jako Ai Enami a že je to moje třídní učitelka. Jak zazvonilo tak mě vzala do třídy.
Vešel jsem a najednou byli všichni zticha. Učitelka mě pobídla abych se představil, ale přerušili mě otevírání dveří. Do dveří vešla ta parta u ředitelny. Hned jsem si všiml toho kluka, který mě tak 'hezky' přivítal. Jak si mě i on všiml, blýsklo se mu v očích. To mě ještě víc znervóznilo.
Učitelka jejich pozdní příchod nijak nekomentovala a poslala je posadit. Jak všichni posedali, tak jsem začal s představováním. Hlas se mi trochu třásl a docela se mi i potili ruce. Nemám rád mluvení před více lidmi.
Byl jsem rád, když jsem skončil s představováním a učitelka mě poslala se posadit do poslední lavice kde seděl.... on, kurva. Jen poklepal na prázdnou židli vedle něj. Se smíšeným pocity jsem si vedle něj sedl. Snažil jsem se být od něj co nejdál.
Potom se ke mě přiblížil a zašeptal mi do ucha: "Doporučuji ti nebuď na mě drzý a budeš v pohodě."
Na to jsem neodpověděl a věnoval se učitelčinýmu výkladu.
Jak skončila hodina, tak jsem si posbíral věci a šel na další hodinu. V půli chodbě mě dohnal jak jsem zaslechl v hodině jeho jméno Shiro a zase mě přirazil na zeď. "Co to sakra zase děláš?"
"Moc si na mě nevyskakuj jinak toho budeš litovat."
Potom mě kolenem kopl do břicha a já se bolestí svalil na zem.
Shiro si klekl na zem a zase mi zašeptal do ucha: "To je takové menší varování ovšem může se to i zhoršit." Co má sakra pořád s tím šeptáním do ucha? A co jsem mu vůbec jako udělal? Celou hodinu jsem byl zticha! Problesklo mi hlavou.
Po asi pěti minutách jsem se zvedl s bolestí břicha a šel na hodinu.
Vešel jsem do třídy a parta Shira se začala smát a potom se chytla i celá třída. Se jim ani nedivím, vždyť jdu jak připosraný. Sedl jsem se na místo a dělal jakoby nic. Byl jsem co nejdál od Shira. "Ty se mě bojíš?" Šeptl mi Shiro do ucha.
"Tak né asi debile"
"Tobě to nestačilo?"
"Můžeš si najít prosím jinou oběť?"
"Ne to teda nemůžu" Zavrčel.
"Grrr."
"Nevrč na mě jinak to schytáš."
Najednou mě silně kopl do nohy. Sykl jsem bolestí. "Přestaň mě kopat." Zavrčel jsem.
"Ty si nedáš říct že?"
......
Opět mě kopl. Syknutí jsem v sobě udržel.
"Hej já na tebe mluvím."
"No jo já tě slyším, ale nechci ani nevím co odpovědět."
"Budeš mi odpovídat na všechno jinak to s tebou skončí špatně, rozuměl jsi?"
"Ano." Radši ho budu poslouchat než být mlácený. Je to tu úplně stejné jako na minulé škole. Vůbec jsem si nepomohl.
"Takže odpověz."
"Dám si říct." Řekl jsem s jistotou v hlase.
"To se ještě uvidí." Na tváři mu pohrával úšklebek. Upřímně docela dost se ho bojím. Po zbytek hodiny se mě na něco ptal i třeba pro mě něco nepříjemného.
"Adam nebo Eva." Zeptal se mě. Já nechápal.
"Jak to myslíš?" Povzdechl si a začal vysvětlovat.
"Jestli jsi na holky nebo kluky." Překvapeně jsem se na něj podíval.
"Nic ti do toho není." Byl jsem zmatený, sám to nevím už delší dobu pochybuji, že jsem na holky. Nikdy mě nepřitahovaly.
Zazvonilo na přestávku a já jsem najednou na svém zápěstí ucítil železný stisk a jak mě někdo někam táhne. Skončil jsem na zdi a železné sevření svíralo můj krk.
"Odpověz." Zavrčel mi do ucha Shiro.
"Já... Já sám nevím." Zaskuhral jsem. Jen si naštvaně odfrkl a než odešel tak přes rameno řekl: "Tak si to ujasni." A odešel pryč. Já jsem jen pozoroval vystrašeně jeho vzdalující se záda. Co mu je sakra do toho? Proč by to potřeboval vědět? Tohle bude rok na houby.
Potom jsem jen vyrazil na další hodinu, ale uvědomil jsem si, že jsem ve třídě zapomněl věci, takže jsem se tam vrátil, posbíral si věci a rychle vyrazil na další hodinu. Shirovu partu jsem potkal před třídou, prošel jsem kolem nich se sklopenou hlavou. Jenže mě někdo chytil za rameno....

Jsem nasraný a mám chuť někoho zmlátil a vysát z něj všechnu krev. Zrovna kolem nás procházel Nikky. Tak jsem ho silně chytil za rameno a přirazil ke zdi. Parta to jenom s úšklebekem sledovala. "Tak co už víš?" Zavrčel jsem. Jen zakroutil hlavou. Vrazil jsem mu silnou facku. "Říkej slova." Hrůzostrašně jsem mu zavrčel do ucha. "Ne." Řekl mi rozklepaným hlasem. "Máš možnost mi to říct do konce dne jinak si mě nepřej a teď mi zmiz z očí jinak se ti ještě něco stane." Řekl jsem naštvaně a pustil ho. On se div nerozběhl, já se jen zhluboka nadechl a vydechl. Musím se zklidnit jinak doopravdy někoho zmlátím do bezvědomí a možná i něco horšího. Z party nikdo nic neříkal, všichni na mě poznali, že je lepší na mě teď nemluvit. Nikdo z party neví, že jsem upír. Musím to tajit a je to velmi těžké, když kolem vás prochází tolik lidí s různými vůněmi. Obzvlášť ten Nikky z té jeho vůně se asi zblázním. Proto jsem asi na něj i tak hrubý. Vyvolává ve mě divné pocity a strašně mě láká ochutnat jeho krev a tak se i stane. Po zbytek dne se mi od Nikka odpověď nedostala, takže jsem si na něj počkal před školou, tam si ho odchytl a táhl pryč od školy. Vzpíral se, ale neměl šanci. Zatáhl jsem ho do jedné temné uličky a tam ho namáčkl na zeď. "Tak co?" Štěkl jsem po něm. On se celý klepal a nedokázal odpovědět. Proto jsem ho víc namáčkl na zeď. "Adam." Šeptl.
"Co že jsi říkal, neslyšel jsem tě." Řekl jsem s úšklebkem na rtech.
"Adam." Řekl o dost hlasitěji. Já na to kývl a pustil ho. "Jdi domů, zítra si s tebou trochu pohraju a opovaž se nepřijít." Řekl jsem mu do ouška a následně zkousl potom jsem se odtáhl a Nikky div ode mě neběžel. Uchechtl jsem se a až jsem si byl jistej, že odešel tak jsem si ulovil malou holku a vypil ji krev až tam nemohla být ani kapička. Byla to docela dobrá krev, ale myslím si, že na tu Nikkovu nemá. Už se na ni těším.

************************************Doufám, že se vám kapitola líbila.🙂