Life with vampire!? | CZ✔️ (Probíhá korekce)

17. kapitola

Probudila mě bolest ruky. Prudce jsem se zvedl, ale spadl jsem zpátky na polštář, kvůli tom že se mi zamotala hlava. Koukl jsem na svou ruku. Náramek od Shira svítil červeným světlem. To to světlo vydávalo tu bolest. "Sh-Shine!" Vykřikl jsem. Okamžitě přiběhl do pokoje a já mu jen ukázal svoji ruku. Povzdechl si. "Ten náramek je něco jako jeho značka, že mu patříš. Kdybych ti ho sundal tak by jsi mohl i umřít. Je to prostě tak a moc to sám nechápu ty upíří pravidla. Ale neboj se já tě před ním uchráním." Usmál se na mě a pohladil mě po hlavě. Jen jsem kývl. Dost mě to bolí.

Hned jak všichni ti psi odešli tak jsem se svalil na zem a upadl jsem do bezvědomí. Jen vlkodlaci dokážou upíra takhle zničit.
Probudil jsem se pozdě v noci. Všude byla moje krev. Šel jsem do sprchy si ze sebe tu krev umýt a potom jsem začal konat to co mi Nikkyho vrátí zpět. Zašel jsem na upíří úřad. Ano existují upíří úřad a tam jsem jim ukázal cejch od Nikkyho a jeho papíry, které k tomu patří. Potom jsem jim vysvětlil, že mi byl odcizen a že ho chci zpátky. Dívíte se, že mi na tohle nevykašlou? Jsem tak trošku nejstarší upír v upířím světě takže mi úřad rád vyhověl. No i upíři mají zákony a jeden z nich z ní, že jakmile je někdo už ocejchovaný od upíra tak mu patří a pokud mu bude odcizen tak mu musí úřad pomoct ho získat zpátky. Jo je to pro toho ocejchovaného docela dost nefér, ale my upíři nehrajeme fér, nikdy! Ta paní s kterou jsem to vyřizoval tak mi řekla, že do dvou dnů u mě budou jejich lidi, kteří mi pomohou ocejchovaného získat zpátky. S úsměvem jsem ji poděkoval a šel domů.
- O dva dny později -
Bylo ráno, když mi zazvonil zvonek. Otevřel jsem a stáli tam ti upíři, kteří  mi ho pomohou získat zpátky. Domluvili jsme se na taktice, že já u Shina zazvoní a jak otevře tak ho omráčí kouzlem. Potom pošleme stejné kouzlo na ocejchovaného a potom mi pomůžou mi zajistit, aby na něho Shin zapomněl. Došli jsme k Shinovi, já zazvonil a jak nám otevřel tak na něho ti za mnou poslali omračující kouzlo. Já vešel do domu, kde už to vše vylekaně pozoroval Nikky. Také na něho poslali omračující kouzlo. Jak padal na zem tak jsem si ho chytil do náruče a usmál se. Ti lidi z úřadu ještě poslali kouzlo, aby Shin na Nikkyho zapomněl. Potom jsem těm lidem z úřadu poděkoval a Nikkyho si nesl domů. Doma jsem ho položil na postel a počkal až se probudí. Když se probudil tak dost vyváděl. "Nikky klid. Nic se ti nestane." Řekl jsem konějšive a pevně ho objal. Když spal tak jsem si všechno porovnal v hlavě a usoudil, že už ho nechci prodávat jako kurvu, že ho chci mít jen pro sebe. Ale nejdříve musím získat jeho důvěru. Začal mě od sebe odstrkovat, ale já ho pevně držel." Shiro prosím pusť mě, já už nechci prosím." Začal vzlykat a přestal s pohybem. Po chvilce jsem ucítil jak mám mokré tričko od slz. "Nikky já se ti omlouvám za to že jsem tě prodával jako kurvu a taky jak jsem se k tobě choval. Já jsem měl špatné období, ale už je to v pořádku. Už ti nebudu ubližovat hlavně prosím zůstaň se mnou i když už ti něco jiného nezbývá, když už jsi ocejchovaný." Řekl jsem a on se ode mě odtáhl." Co si o sobě kurva myslíš? Že ti vše co jsi mi udělal jen tak odpustím. A jak špatně období? Máš rozdvojenou osobnost či co?" Křičel na mě, ale potom si rychle dal ruku přes pusu a zkrčil se. Já ho jen s klidem pozoroval. "Prosím odpusť mi. Udělám pro tebe cokoliv, aby jsi mi odpustil a zůstal se mnou." Řekl jsem a koukl na něj. On jen kroutil hlavou. "Shiro to nejde ti jen tak odpustit. To prostě nejde." Řekl a zvedl se. Byl na něho bolestný pohled, když pláče. "Nikky prosím. Toho cejchu už se nebavíš. Už patříš mě." Řekl jsem a on se na mě teď už naštvaně díval. "Já nikdy nikoho nejsem a nebudu, hlavně ne tvůj." Zařval a strhl si z ruky náramek. Chtěl odejít pryč, ale při druhém kroku ho zradili nohy a on padal k zemi. Popadl jsem náramek a jeho si chytl do náruče. Nasadil jsem mu na ruku náramek a položil do postele." Toho se jen tak nezbavíš." Řekl jsem a pohladil ho po hlavě. Díval se na mě dost zničeně. "Odpočívej, potřebuješ sílu."Řekl jsem, přikryl ho peřinou a odešel z pokoje.

Jsem zmatený. Co to s ním je? Už dávno by tu byli zákazníci a píchali mi prdel. Ale teď se mi tu omlouvá a prosí mě, abych s ním zůstal. Nechápu to. Ani nevím co si o tom mám myslet. Koukám do stropu a přemýšlím. Nejraději bych se teď zvedl a odešel, ale pitomý cejch. Když jsem ho sundal tak se mi udělalo strašně špatně a ztmavilo se mi před očima. Takže mě ten náramek neboli cejch, když si ho sundám může i zabít. Dá se říct, že ten náramek mě drží při životě, super co víc si přát. Povzdechnu si, zvednu se a jdu za Shirem. On sedí na gauči a kouká do blba. Opět si povzdechnu a jdu do kuchyně. Mám hlad. Vezmu si máslo a sůl a k tmu rohlík. Namzu si rohlík s máslem a solí a začnu jíst. Stojím u linky, čelem k ní. Najednou mě někdo obejme zezadu a začne mi dávat pusinky na krk. Léků se a otočím se. Je to Shiro. "Co-co to děláš?" Zeptám se ho nechápavě. "Miluji tě víš? Neuměl jsem si to přiznat, ale teď už to vím." Šeptl mu do ucha, které mi následně zkousl. Jen strnul stojím a sleduji ho. Co to pravé řekl? Že mě m-miluje? Ale já.... já nevím. Dám si hlavu do dlaní. "Nikky podívej se na mě." Řekne a já zakroutím hlavou. "Dělej!"