Zpátky do sedla

Den na houby

Mary s Danielem se o něčem bavili, ale nevnímala jsem je. Byla jsem ponořená do vlastních myšlenek. Byla jsem mimo celou školu. Stále mě uvnitř nahlodávalo to, že jsem toho zloděje nechala utéct. Možná bych měla běhat ráno i večer. A taky chodit do kurzů sebeobrany. Jo to by my mohlo taky pomoct.

Opřela jsem si hlavu o okýnko auta a vydechla zadržovaný vzduch. Dnešek stál za prd. Musím přijít na jiné myšlenky. Mary zaparkovala na příjezdové cestě u jejich domu. Mlčky jsem vystoupila a zamířila k našemu domu. Tulák seděl na verandě a jakmile mě uviděla rozeběhl se ke mně.

„Ahoj, Tuláku," pozdravila jsem se s ním. Sklonila jsem se k němu a poškrabala ho za ušima.

„Tak pojď," řekla jsem mu a zamířila k verandě, kam jsem odhodila batoh. Pak jsem se s Tulákem po boku rozešla k ohradě, kde jsem viděla Diabla.

„Zůstaň," rozkázala jsem Tulákovi, když už jsme byli u ohrady. Netušila jsem, jak Diablo zareaguje na tuláka. Tehdy byl Tulák před boxem, ale teď by ho měl přímo pod nohami a to jsem nemínila riskovat. Tulák mě poslechl a lehl si kousek od ohrady. Vypadá to, že jeho bývalý majitel ho naučil pořádně poslouchat. Podlezla jsem ohradu a uvázala si kostkovanou košili kolem pasu. Stáhla jsem si vlasy do culíku a pomalu šla k Diablovi, který se klidně pásl a nebral mě na vědomí.

„Ahoj chlapče," pozdravila jsem ho. Diablo zvedl hlavu a spokojeně žvýkal trávu.

"Pojď sem," řekla jsem mu a natáhla k němu ruku. Zamlaskala jsem.

„Diablo," vábila jsem ho a zastavila se kousek od něj. Mohla jsem si sebou vzít jablko, oves, mrkev, prostě něco čím bych ho k sobě mohla přivábit, ale já nic takového neudělala. Začátečnická chyba. Avšak Diablo se přece jen nechal přemluvit a pomalu se ke mně rozešel. Natáhla jsem k němu ruku a čekala až se jí dotkne. Dloubnul do ní čumákem. Usmála jsem se na něj a začala ho hladit po hlavě. Pak jsem s hlazením přešla ke krku a poplácala jsem ho. Přejela jsem mu rukou po hřívě a u kohoutku jsem se jí chytila a vyšvihla se na Diablův hřbet. Cítila jsem, jak si přešlápl z nohy na nohu a pohodil hlavou.

„Klid, chlapče. Jen klid. Přece jsem na tobě už seděla. Pamatuješ? Dnes ráno," chlácholila jsem ho. Počkala jsem, dokud si Diablo nezvykl na mou přítomnost na jeho hřbetu a pak ho jemně pobídla nohama. Diablo se rozešel rovně. Zkoušela jsem, jak bude reagovat na mé pokyny, aniž bych použila uzdu. Nechal se mnou lehce vést.

Mary s Danielem vyjeli ze stáje na svých koních a zamířili do ohrady s připravenými překážkami na parkur. Všimla jsem si strýcova černého trucku, jak jede podél ohrady. Pobídla jsem Diabla do klusu a jela s ním k ohradě. Chtěla jsem strýčkovi ukázat, co jsme s Diablem dokázali. S takovou bych na něm zítra mohla jet v sedle i s uzdou a ten další bych mohla zkusit překážky. Přesně jeden krok po druhém.

Těsně předtím než jsem přijela k ohradě, strýc zastavil auto a vystoupil z něj. Viděla jsem, jak se na straně spolujezdce otevřely dveře a někdo z nich vystoupil. Zastavila jsem Diabla a seskočila z něj. Poplácala jsem ho po krku a pomalu se pak vydala k ohradě, když se zpoza auta vynořil vysoký kluk. Kdyby to byl jen nějaký kluk, jenže tu černou bundu jsem poznala.

„To je on! To je ten zloděj!" vykřikla jsem na strýce. Kluk si pohodil batoh na rameni a hodil po mě znuděným pohledem. Hnědé vlasy měl delší a spadaly mu do čela. Modré oči si mě měřily.

„Já to vím, Len," řekl strýc. Tak tohle mě zarazilo. Podlezla jsem ohradu a postavila se před strýce.

„Ty to víš? Tak co tady sakra dělá!" Kluk se pobaveně ušklíbl. Dost očividně se bavil, zatímco já jsem byla vytočená. Tak já jsem celý den mimo z toho, že mi utekl a on ho sem teď přiveze?