Přehřáté letní radovánky 🔥

Soukromá prohlídka

***

Matyáš/Roman

1500 slov

***

Matyáš:

Měl jsem rád tuhle nádražní kavárnu. Minulo se tu tolik lidi v tak malou chvíli a navíc dělali perfektní levné kafe. Sedával jsem tu často a pozoroval lidi, kteří přicházeli ve spěchu na vlak, nebo prostě jen měli cestu kolem. 

"Uhni vole!" Ozval se mladý hlas. "Dej bacha! Dobrej den! Já bych si dal jedem párek pikantní!"

"Dvacet pět poprosím." Odsekla mladá prodavačka a mladík se jen ušklíbl. Byla to skupinka tak osmi kluků kolem dvacítky a půlka z nich držela v ruce skateboard.

Najednou se jeden z nich otočil a střetl se s mým pohledem. Trochu jsem poskočil na židli a zadržel dech. Modré jasné oči, snědá pleť a krásně řezané rysy. Čekal jsem, že se odkloní a bude se dál hulvátsky věnovat prodavačce, jako všichni jeho kamarádi. Místo toho se na mě lehce usmál a otřel si nos.
„Tak co kámo, dáš si něco?" šťouchl do něj jeden z party, až se trochu zapotácel.
„Ne, díky, jsem v pohodě." Mávl na prodavačku a sametový hlas mi zněl ještě dlouho v uších.

Tak takhle se to stalo. Takhle jsem potkal člověka, který mě nějak očaroval, a já neměl tušení, co se se mnou děje. Nikdy předtím jsem neměl holku. Nikdy, protože jsem se žádné nelíbil, byl jsem moc stydlivý a nikdy jsem se o žádnou nějak nesnažil. Ne že by se mi nelíbily, to zase jo, ale jak jsem měl se svým vzděláním nějakou očarovat?

„Tak kámo, jdeme, vole, pojď." Šťouchli do něj znovu a naše pohledy se střetly naposled. Pomalu odkráčel z kavárny a nechal mě tam v úžasu sedět nad studeným kafem.

Bylo dopoledne, květen zrovna začal a venku bylo příšerné vedro. Měl jsem namířeno do práce a vždy jsem se zastavil na to kafe, abych se aspoň trochu socializoval. Nechápal jsem lidi, co dělají celý den za pásem pořád ten stejný pohyb dokola. Moje práce byla živá a plná pohybu.
Nesnášel jsem tyhle vedra, bolela mě z nich hlava a pot mi stékal do očí. A pak, každé odpoledne, když jsem skončil, pořádně jsem se osprchoval a zamířil do malého bytu, který jsem si poslední půl rok konečně zvládal platit sám, zapnul televizi, pustil na ní písničky a začal vařit. V tom jsem se vyžíval. Když jsem byl malý, pomáhal jsem mámě vařit všechno, naučila mě péct, vyvařovat polívky i grilovat luxusní maso do salátů a táta si jen pochvaloval, jak výbornou rodinu má. A nestěžuje si do dnes. Mám s nimi výborný vztah i do dnes a přesto, že jsem jedináček, mě nikdy nerozmazlili. Měli dost peněz, které jsem od nich nikdy nechtěl. Dovolili mi studovat cokoliv, co si budu přát, a řekli, že mě finančně vždy podpoří.
A pak jsem se prostě najedl, ulehl na gauč, hrabal se v knihách, nebo jel na kolo. To byly celé mé dny.

Roman:

Ten zatracený kluk v kavárně, vůbec jsem nechápal, co mě na něm tak upoutalo. Jednoduše mě okouzlil jeho vyděšený kukuč. Byl jsem z toho tak vedle, že nemít těch idiotů okolo, tak si k němu asi přisednu, stejně nevím, proč jsem se s nimi bavil.
Takže jsem se prostě druhý den ráno rozhodl, zkusit mé štěstí znovu a dojet na to nádraží zas. A světe div se, čtvrt na devět přesně, přišel tam. Prvně mě neviděl, objednal si kafe a usedl k tomu stejnému stolečku. Prodavačka ho očividně znala, protože se na něj jen mile usmála a rovnou mu začala připravovat nápoj.
A pak to přišlo, vytáhl notýsek, kterého jsem si předtím nevšiml a tužku, na které bylo cosi zeleného. Vstal jsem a šel k němu. Zvedl hlavu, a když mě uviděl, znovu sebou cuknul.
„Ahoj," pozdravil jsem.
„A... ahoj" zašeptal a hleděl na mě. Bože, to byla roztomilost.
„Můžu si přisednout?"
„Jasně!" kývnul a usrkl kávy.
„Včera jsem tě tu viděl a nějak jsem neměl šanci si s tebou popovídat."
„Proč bys to taky dělal." Zase skoro zašeptal a znovu usrkl kávy.
„Protože se mi líbíš."
Nic. Ticho a pootevřená ústa. Usmál jsem se pobavením, bylo mi jasné, že tohle nečekal.
„Jak jako líbím?" tvářil se vyděšeně.
„Jakože bych se teď nejraději natáhnul přes ten stůl a políbil tě."
Zakuckal se a málem se udusil.
„Děláš si ze mě srandu?" vyjekl najednou a předklonil se tak, aby nás nikdo neslyšel.
„Ne," naklonil jsem se k němu blíž, „myslím to úplně vážně."
„To máš ale smůlu."
„Proč? Nelíbím se ti snad?"
„Nikdy jsem se s nikým nelíbal.
„Cože?!" vyjekl jsem pro změnu já.
„Promiň, jestli tě to pohoršilo, už musím jít, přijdu pozdě do práce."
„Počkej," zastavil jsem ho, „chci tě dneska večer vidět, dej mi šanci."
„Ale žádné líbání."
„Dobře, tak se prostě půjdeme projít, vyzvednu tě, kde bydlíš?"
„To ti neřeknu, ale můžeme se sejít tady."
„Tak v šest."
„Žádné líbání."

Matyáš: 

Pane bože, co jsem to udělal! Právě jsem kývnul klukovi na rande a nepřišlo mi to vůbec divné. Naši mě zabijí, až to zjistí. Ale nejspíše to nikdy nezjistí. Moje první rande a bude s nejhezčím klukem, kterého jsem kdy viděl a to jsem až do včerejška netušil, že se mi může kluk líbit. Nějak jsem pochyboval, že z toho něco bude. Na to to šlo moc snadno a nějak podezřele pěkně.
Nemohl jsem ani dojít do práce, jak nervózní jsem byl! A hned co jsem skončil, jsem se vydrhl třikrát víc než obvykle, použil větší množství voňavky než obvykle. Maty, blbneš z toho.
Došel jsem na nádraží dvě minuty před šestou a už tam byl, stál před kavárnou a v ruce měl kytičku sedmikrásek. Až do té chvíle mi nedocházelo, že nevím, jak se dva kluci na rande chovají na veřejnosti, a zpanikařil jsem.

„A-ahoj!" vykoktal jsem ze sebe.
„Ahoj!" zubil se na celé kolo a pod nos mi strčil sedmikrásky.
„Díky." Zamumlal jsem a s červenými tvářemi se rozhlídl po plném nádraží. Naštěstí si nás snad nikdo nevšímal.
„Mám jedno perfektní místo, kam bych tě chtěl vzít." Zajásal a popadl mě za loket, aby mě nasměroval k východu. Nechal jsem se vézt a doufal, že dnešní večer přežiju.
„Jak se vlastně jmenuješ?" zeptal jsem se opatrně.
„Oh do háje!" vyjekl najednou a plácl se do čela, „Já se ti zapomněl představit! Roman, těší mě!" podal mi ruku a pořádným stiskem zatřásl.
„Matyáš, taky mě těší."
„A kolik ti je?"
„Bude mi 24. A jo, ani ve 24 letech jsem se ještě nelíbal, čistý panic a tak..."
„Oh," zasmál se, „to je fajn a vůbec mi to nevadí."
„A co když nejsem na kluky?" rozmáchl jsem rukama najednou.
„Tak to zkusíme a pak uvidíš," usmál se mile. Už jsem to dál nijak nekomentoval. Šli jsme chvíli tiše a pak mi došlo, kam mě vede.
„No, uh víš," koktal jsem ze sebe, „Tady já pracuju."
Přišlo další plácnutí do čela. „Já jsem debil, to jsem tě fakt zatáhl zpátky do práce?"
„Ale máš štěstí, už je po zavíračce a já mám klíče, jinak by ti to nevyšlo."

Vešli jsme pomalu do botanické zahrady, a jakmile jsem za námi zavřel bránu, cítil jsem teplo, které se na mě zezadu vrhlo.
„Nechci tě děsit." Zašeptal mi do ucha, jak mě objímal zezadu kolem pasu. „Ale asi jsem se zamiloval."
Prudce jsem vydechl a zatočila se mi hlava. Takhle blízko jsem nikdy nikoho neměl.
„Asi omdlím," zašeptal jsem. V tu ránu mě chytil pevněji a políbil na krk.
„Já vím, že se vůbec neznáme, ale nemůžu si pomoct."
„Pusť mě prosím." Zašeptal jsem.
„Dobře," řekl sklesle a opravdu odstoupil. V tu ránu jsem se prudce nadechl, chytil ho za ruku a dal se do běhu. Nechápal, ale ochotně běžel za mnou. Vůbec netušil, co se děje, ale očividně byl tak rád, že ho za tu ruku držím, že vůbec nic neřešil.
„Vím, že už není prvního máje," oddýchával jsem prudce, když jsme se zastavili, „ale tyhle kvetou celé léto," ukázal jsem nahoru, nad naše hlavy. Na nic nečekal, usmál se, přistoupil blíž, jednou rukou mě popadl kolem pasu, druhou kolem krku a přitáhl si mě v polibek. Přestal jsem dýchat. Prvně se něžně otřel rty o moje, pak se přisál a znovu pustil. Vzdychl a pootevřel oči. Chytil moje ruce a omotal si je kolem krku.
„Tak strašně moc tě chci, Matyáši," zašeptal a znovu mě políbil. Tentokrát se přisál rovnou a olízl můj horní ret. Neměl jsem tušení co dělat, jen jsem pootevřel ústa a v tu chvíli jsem cítil jeho jazyk. Zatočila se mi hlava. Takové je první líbání pod rozkvetlou sakurou? Olízl jsem zlehka jeho jazyk a tiše doufal, že nedělám nic špatně. Jeho ruce kolem mého pasu si mě přitáhly blíže a pevně mě objal. Asi jsem se zamiloval. Nepouštěl mě, a když polibek přerušil, jen se usmíval a díval se mi do očí.
„A já si říkal, proč máš tolik hlíny za nehtama." Zasmál se.
„Vystudovaný zahradník, vítej v mém světě. Chceš soukromou prohlídku?"
„A budeš jako průvodce nahý?"
Už jsem chtěl protestovat, ale znovu mě teplé rty pohltily a já jsem jen vzrušením vzdychl.  
"A pak že žádné líbání!"