Přehřáté letní radovánky 🔥

Sousedské hrátky

***

Erik/Patrik/Gabriel

1300 slov

***

UPOZORNĚNÍ: SEXUÁLNÍ SCÉNA!

NEDĚLE

Tak, teď už se jen pořádně napít a můžu se do toho pustit. To byla idylka! Posezení na zelené zahradě plné voňavých rozkvetlých stromů a keřů, domácí limonáda se zázvorem a krásné počasí nad hlavou. Jedinou chybu to mělo – musel jsem se učit!
Sedl jsem si za stůl, kde jsme obvykle mívali rodinné večeře a otevřel počítač. Čekala mě taková hromada práce a já jsem vůbec nechtěl začínat. Raději bych si četl, nebo kreslil, což byla nejčastější prokrastinace, kterou jsem poslední rok prováděl. Skoro se ze mě stal umělec!

„Patriku, dones ty krabice sem!" ozval se otravný hlas sousedky přes živý plot. Výborně, jak se budu v tomhle kravalu učit?
„Patriku ne ty krabice, ty do tvého pokoje!" ozvalo se znovu. Zvědavost mi nedala, vyskočil jsem ze zahradní židličky a nenápadně nakoukl přes větvě živého plotu. Na vedlejší zahradě stála dodávka s otevřenými zadními dveřmi a mladý kluk tak v mém věku se mordoval s obrovskou papírovou krabicí. Ve dveřích domu stála pravděpodobně jeho matka a řvala po něm pokyny.

„Ach dobrý den!" zakřičela najednou mým směrem. To si mě fakt musela všimnout, jak je špehuju?!
„Dobrý den, noví sousedi?" snažil jsem se pozdravit zdvořile.
„Ano ano! Zrovna jsme přijeli se zbytkem věcí. Omlouvám se, jestli jsme vás tím hlukem vyrušili."

„Nic se neděje, jen jsem byl zvědavý na nový přírůstek na vesnici," zasmál jsem se a snažil se prohlédnout si mladého muže. Vůbec se mi nelíbil. Byl bledý, blond a měl kruhy pod očima, které jsem viděl i z té dálky.
„Patriku, představ se přece taky!" zahulákala žena znovu.
„Ahoj," houknul a dál se věnoval krabici. Nijak mě nezaujal, výborně, takže i tohle léto tady nemám koho klofnout.
„Bydlím tu s babičkou, kdybyste něco potřebovali, neváhejte se stavit!" zavolal jsem na ženu v rozloučení a chystal jsem se zpátky usednout ke svým skriptům. Jenže v tu ránu se vynořil naprostý princ.

Snědý, vysoký, s širokými rameny a dlouhým nosem. V kalhotách měl pořádnou bouli a ruce měl silné jako lopaty. Hlasitě jsem polknul a rychle se schoval za živý plot.
Eriku, tohle nemůžeš udělat! Tohle prostě ne!

Raději jsem si sedl k učení a snažil se soustředit na danou věc. Nešlo to, pořád jsem měl před očima ty nádherně černé oči, výraznou čelist a krásné tělo. Mohlo mu být tak třicet a jeho žena byla každopádně tak o patnáct let mladší. Patrik nemohl být jeho syn, ani věkem ani podobou. Chudák bledule zdědil vše špatné po své matce.

Bouchl jsem do učebnice a odhodil tužku. Vrátil jsem se zpátky do domu a zoufalstvím si lehl na postel. Teď mi to nedá spát. Otevřel jsem okno, abych zaslechl aspoň něco, co si říkali.

„Miláčku?" zavolala žena, „zajdi prosím tě k sousedům pro trochu soli, chci vařit a žádná tady není a ten klučina byl moc milý."
„Jistě drahá," ozvalo se zpět. Za necelé tři minuty se ozval zvonek. Ten pohledný muž nazývaný miláčkem stál před naší brankou a zubil se na celý svět.

„Dobrý den," pozdravil jsem.
„Dobrej," prohrábl si vlasy, „žena mě poslala pro sůl, mohli bychom si nějakou vypůjčit?"
„Jasně," zalapal jsem po dechu a vběhl rychle do kuchyně. Nasypal jsem do sáčku trochu soli a běžel zpátky k brance.