"nechceš se jich zeptat sám?" zeptal se a já jen záporně kývl hlavou.
Na lísteček jsem napsat ,jestli by se Tae nemohl Jina s Namjoonem zeptat ,co je s Yoongim.Važně mě to zajímá a mluv s nimi nechci.Vlastně nechci mluvit s nikým.
"No dobře" řekl Tae a vydal se jejich směrem.Já s Kookiem jsem zůstali stát na místě a čekali až se Tae vrátí.
Po několika vteřinách došel k nám a já s nadějí v očích čekal co Tae řekne.
"Prý taky nic nevědí.Ani jednomu z nich se neozval a když se mu pokoušeli dovolat nebral to" řekl Tae smutně a moje naděje a úsměv odpadl.
Chvíli jsem stál na místě a pak se rozešel směrem domů.Nechal jsem tam Taeho a Kookieho stát a ignoroval jejich volání na mě.
Došel jsem domů a hned si zalezl do pokoje.Zahodil jsem aktovku a praštil sebou do postele.
Začal jsem zírat do stropu a přemýšlel nad svým životem a momentální politickou situací.Kecám.Celou dobu přemýšlím nad Yoongim.
Proč nechodí do školy? Udělal si něco? Udělal jsem mu já něco? Nestalo se mu nic?
Tyhle otázky se mi celou dobu honily hlavou.Važně mi chybí.Znám ho sotva týden ,ale stejně mi přirostl k srdci.
Ani jsem nevěděl jak ,ale s myšlenkou na Yoongiho jsem se odebral do říše snů.
ČTEŠ
Popo? / Yoonmin
FanfictionYoonmin 18+ Chtěl jsem mu něco říct ,ale nešlo to. "Zase se mnou nebudeš mluvit"řekl naštvaným tónem. Nemohl jsem.Chtěl jsem mu toho říct tolik ,ale moje ústa zklamala. "Očividně to nejde ,takže to uděláme jinak"řekl a za pas si mě přitáhl blíže.Chy...