Problémy bytostí jako jsem já

1

To si jen tak sedím doma, nikdo tu není, nikam nemusím, nemám žádné povinnosti, nechci nikoho vidět a ani nemusím. Když tu najednou, bum! Zvoní mi mobil. Se zaúpěním se po něm natáhnu, doufajíc, že je to jen máma. Ale ne. Volá mi kamarádka. Zhluboka se nadechnu a zvednu to.

,,Ahoj! Máš dneska čas? Někam bychom zašli!"

,,Eeeh.." zamumlám do telefonu, snažíc se vymyslet nějakou důvěryhodnou výmluvu, protože říct, že se mi nikam nechce prostě nejde.

,,Hele, já bych zašla moc ráda, ale musím se učit, víš, jak jsem chyběla, a pak jdeme s rodiči ven, takže to nepůjde, promiň"

,,Ach jo, ty nikdy nemáš čas. No nic, tak příště,"

,,Jo, jo. Čau." 

Potěšena svým úspěchem pokládám mobil, lehám si zpátky do postele, vezmu si knížku a v duchu se raduji nad mojí vynalézavostí, co se týče vymýšlení výmluv.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

!Upozornění!

Kapitoly budou vydávány dost nepravidelně a budou mít různý styl, někdy takový, jindy jen pár vět. Jestli to někdo čtete, moc děkuji :-)