Problémy bytostí jako jsem já

5

Jednou se tak bavím s mamkou o programu na pátek, že pojedeme do Prostějova na Noc kostelů. OK, s tím nemám problém. A v kolik že tam jedeme? Počat, cože? Ve čtyři?! Ale já mám kroužek! A jedna moc milá osoba by mě asi ukamenovala, kdybych tam nepřišla! No nic, nechám si to přes noc projít hlavou.

Druhý den se vrací ségra a vyřizuje mi další velice milý pozdrav od další kamarádky. Jestli prý vím, že je v pátek Noc kostelů? A jestli prý se vůbec hodlám u ní stavit, a jestli prý ne, tak mě v nejbližší době zardousí ve spaní.

To už je na mě trochu  moc. Kam teda mám jít? Mám se vyprdnout na kroužek, riskovat ukamenování a jet s rodinou do Prostějova? Nebo jít do kroužku, být tam asi půl hodiny a pak rychlostí světla upalovat na nádraží a v noci si zajistit postel ostnatým drátem? Nebo se vykašlat na rodinu, jet do kroužku a pak za kamarádkou? Nebo se na to celé vysrat a strávit večer zahrabaná doma a pak si změnit jméno a vizáž a utéct do jiné země před naštvatnýma kamarádkama? No, jsem z toho docela dost vynervovaná, a mamka mi moc nepomáhá, když do mě věčně hučí, že se musím rozhodnout. Ale rozhodování není vůbec moje silná stránka.

A jak to nakonec dopadlo? No, jela jsem do kroužku, takže hrozba ukamenování pominula. Pak jsem se stavila za kamarádkou, ale ona tam nebyla. Ale byla tam její fajn ségra, která mi potvrdí, že jsem tam byla taky, takže ostnatý drát a nášlapné miny můžu schovat. Nakonec jsem se tedy vyprdla na rodinu, ale té to moc nevadilo, už jsou asi zvyklí. :-)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak jo, nová kapča je venku! To jste šťastný, že jo? Teď asi nějakou dobou nic moc nebude, protože se nic neděje a já taky nemám zrovna hafo času. No nic, tak se zatím mějte. :-)

Daoine beusach!