2

58 5 0
                                    

Jen tak se večer sprchuji, a protože jsem doma sama, tak si zpívám. Najednou uslyším divný zvuk. Jakoby někdo zavolal moje jméno. Chvíli poslouchám, ale nic. Nakonec usoudím, že to byl někdo zvenku a pokračuji ve zpěvu a sprše.

Ale po chvíli, zase! Znova to ignoruji, s myšlenkou na nevychovaná děcka pod barákem.

Potřetí už zvuk vypouštím z hlavy úplně, dál si zpívám, dokud mi někdo nezaklepe na dveře. Okamžitě zmlknu a vypnu vodu. Jako všichni ti idioti ve filmech zavolám: ,,Haló?"

,,Nazdar ségra, to jsem jenom já s kámoškou, vrátili jsme se zvenku, asi jsi nás neslyšela přes tu vodu. Jo, a mimochodem, moc pěkně zpíváš!"  

,,Super" řeknu, snažíc se o otrávený a nezaujatý tón. Slyším ji se smát cestou do pokoje. A v duchu si nadávám do idiotů, častuji sestru ne zrovna  lichotivými jmény a nadávám ve všech jazycích, které znám.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tohle bylo fakt dost nepříjemné, protože zpívám, jen když jsem sama. Ne že bych zpívala tak hrozně, podle lidí mám pěkný hlas, ale když si z plných plic vyřváváte písničku z vašeho oblíbeného filmu/seriálu, instantní cukrovku nebo zabijáckou sprosťárnu, jste radši, když vás nikdo neslyší. Vlastně před lidmi nezpívám skoro nic. Někdy mě moje introvertní já štve :-/

Problémy bytostí jako jsem jáWhere stories live. Discover now