Nesnášel se za to. Nemohl se na sebe ani podívat, bez toho aniž by viděl zmrzačené tělo Park Jimina. Viděl jeho oči plné strachu, popraskané rty, mastné vlasy a nohu chycenou v pasti na zvířata. Dokázal si představit, jak krásný by byl. Dokázal si představit, jaké by to bylo, kdyby se seznámili někde jinde. Dokázal si představit, jaké by bylo jejich přátelství, kdyby nebyl Park Jiminem. Zhnusil se sám sobě. Cítil takový ten nepříjemný pocit viny. Ani ho nedokázal jít navštívit do nemocnice. Několikrát si pročítal staré zprávy. Park Jimin, 22 let, ztráta paměti. Nepamatoval si ho. Nepoznal ho. Trochu ho bodlo u srdce, když si opravdu uvědomil, že si ho Jimin nepamatuje. Nemohl myslet na nic jiného než na Jimina, jak se probouzí z kómatu, nic si nepamatuje a nikdo se k němu nehlásí. Musel být tak sám. Neměl nikoho a musel žít na ulici. Snažil se přesvědčit sám sebe, že za to nemohl, přece a jen on o ničem takovém nevěděl, myslel si, že si někde spokojeně žije, ale mýlil se. Procházel si učiněným peklem, sám. V hlouby duše věděl, že udělal chybu, když ho vymazal ze svého života a domníval se, že je šťastnější bez něj. Měl se o něj zajímat, alespoň trošku. Vždyť ho miloval. Lámalo mu srdce vědět, že se celou tu dobu takhle trápil. Že ho celou tu dobu potkávaly jen špatné věci. On si to nezasloužil. I když Yoongi věděl, že má Jimin právo znát svou minulost, nedokázal se dokopat k tomu, aby za ním šel a řekl mu jí. Kdyby mu ji řekl, už by se nedokázal podívat do těch jeho hnědých očí. Nenáviděl by ho. Nechtěl, aby ho nesnášel, když ho stále miloval. Byl sobecký, a tak mlčel. Zatajil pravdu a doufal, že se ji Jimin nikdy nedozví.
---------》•《---------
ČTEŠ
Find Me {Texting} (DOKONČENO)
Fanfiction|6:24|Jimin| nikdy jsem neřekl, že tu je se mnou jen jeden člověk |6:25|Yoongi| Jimine, kolik vás tam je? |6:26|Jimin| nevím přesně. ale začínám si myslet, že podlaha není vlhká od vody. je to krev BOYxBOY/YOONMIN/NA ZAČÁTKU TEXTING/
