Život upírky

Kapitola 9.

Pomalu jsem se vydala směrem k hlavním dveřím. Celý dům byl bílý, na dveřích, které byly výrazné už od příjezdové cesty, bylo obří klepadlo s hlavou lva. Zvonek jsem nikde neviděla, uchopila jsem tedy klepadlo a třikrát s ním uhodila do dveří. Netrvalo dlouho, než se ozvaly blížící se kroky. Dveře se pomalu otevřely.

,,Nello," ozval se hned překvapený, ale zároveň potěšený hlas Rebekah Mikaelson. Skočila mi kolem krku a pevně mě objala.

,,Ahoj Rebeko," objetí jsem jí opětovala. Nevěděla jsem, zda mě Brandon pozoruje, ale jak jsem řekla, jedno z nich znám. Má dávná kamarádka Rebekah.

,,Kde se tu bereš?" ptala se hned a prohlížela si mě, ,,Páni, vůbec jsi se nezměnila. Pojď hned dál." Táhla mě dovnitř a já se ochotně nechala. Dveře se za námi zavřeli.

,,Znáš mě, cestuji od města k městu. A dostala jsem se až sem. Netrvalo dlouho, než jsem zjistila, že tu žijí Mikaelsonovi, tak mě zajímalo, zda tu najdu i tebe." pokrčila jsem rameny a usmála jsem se na ni, ,,Taky jsi se vůbec nezměnila." 

,,No, snažím se," zasmála se a vedla mě dál do domu. Rozhlížela jsem. Pokud vnější vzhled byl okouzlující, pak z toho vnitřního musel člověk omdlívat. Když jsem byla u Lockwoodů, myslela jsem, že jsem přišla do šlechtického domu, ale tomuto se to nemohlo rovnat. Byl větší a přepychovější. Historie se tu mísila s moderností, a přesto to nevyznívalo chaoticky.

Došli jsme pravděpodobně do jednoho ze salonků, kterých tu bez pochyby muselo být mnoho. Donutila mě se posadit na pohovku, které bych se bála dotknout, neboť vypadala, jakoby pocházela z historického muzea, a přesto nebyla nijak poškozena. Byl to takový ten kus nábytku, kterého se bojíte dotknout, abyste mu neublížili jen sebemenším dotekem. 

Posadila jsem se vedle ní a ještě se rozhlížela. 

,,Jsi tu sama?" podívala jsem se na ni. Zajímalo mě to, už jen z toho důvodu, abych věděla, na co vše se ptát, kdyby nás náhodou někdo poslouchal.

,,Jen Elijah, Nik je bůhvíkde a Finn s Kolem jsou," nedořekla, jen se její pohled změnil. Došlo mi to. Položila jsem ruku na její rameno.

,,To mě mrzí," řekla jsem a sklopila zrak. Ale jak jsem věděla po dlouhá století, Elijah nebyl nepřítel. Pokud by poslouchal, nemusela bych se ničeho bát. 

,,Rebeko, musím s tebou o něčem mluvit," podívala se na mě a znovu se usmála. Bylo vidět, že zahnala černé vzpomínky na své bratry a znovu plně vnímala mě.

,,Dobře," oddechla si, ,,o co jde?" 

Nevěděla jsem ani, jak začít. Vybalit to na ní rovnou? Bude se ptát, proč to chci vědět. Byla to jedna z mých nejstarších kamarádek a nechtěla jsem jí lhát. Mnoho lidí si myslelo, že je to mrcha, že nemá city. Já věděla, že je jiná. Upírství v podstatě nesnášela, zvláště, když nemohla umřít. Neměla strach z dřevěných kolíků, jako my ostatní, ale ráda by takový život žila. Život, kdy nebylo jisté, kdo by ji mohl probodnout. 

,,Kdysi dávno, jsme spolu mluvili o všem," chtěla jsem, aby si vzpomněla na doby, kdy jsme si říkali všechno a zdálo se, že se jí to vybavuje dokonale, ,,Mám teď jeden problém. Teda měla jsem. Byla jsem včera v lese s mým přítelem a napadl nás vlk, konkrétně vlkodlak. Ale byl den a úplněk je až za pár dní. Vzpomněla jsem si na to, jak jsi mi kdysi říkala, že tvůj bratr je hybrid a chce svou kletbu zlomit. Přišla jsem, protože mě zajímalo, jestli se mu to náhodou nepovedlo."

Její pohled mluvil za vše. Nevypadala vyděšeně, ale v její tváři se měnil strach v zoufalství, naštvanost v nenávist, a zase zpět.

,,Povedlo. Je z něj hybrid. A tvoří si svou novou rodinu, rodinu poslušných hybridů. Teď je někde v Tennessee, hledá nový vlkodlačí klan, který by mohl změnit ve své poskoky. Ten, koho jsi potkala, musel být jedině Tyler Lockwood." 

Toho jsem se bála nejvíc, že jich je víc. Nevěděla jsem, jak reagovat a bála jsem se, aby se nezačala více ptát. 

Uslyšela jsem nové blížící se kroky. Ohlédla jsem se a Rebekah se podívala stejným směrem, ačkoli neměla v očích napětí, kdo přichází. Stál tam, mezi dveřmi, její starší bratr Elijah. Bylo to naše první setkání.

Na sobě měl oblek. Už jsem slyšela, že nic jiného nenosí. Také vypadal velmi formálně.

,,Sestro, nevěděl jsem, že budeme mít návštěvu," prohlížel si mě zvědavě. V jeho očích jsem rozpoznala zájem o mě. Postavila jsem a šla jsem se mu představit.

,,Jsem Nella, s vaší sestrou se znám dlouhá léta a mnoho jsem o Vás slyšela. Jsem ráda, že máme konečně tu čest, se poznat." usmála jsem se na něj a natáhla k němu ruku, jak se sluší a patří při seznámení. On ji ale uchopil a políbil mě na hřbet.

,,Elijah Mikaelson, jméno mé. Rád Vás poznávám, Nello." usmál se a mou ruku pustil.

,,Mluvíme o Nikově nové rodině," ozvala se za mnou Bekah, načež jsem se na ni otočila, ,,jeden z nich včera Nellu napadl."

Pohled jsem otočila zpět na Elijaha, abych viděla jeho reakci.  Nezdál se rozzuřený jako Rebekah, ale ani překvapený. 

,,Konkrétně na Vás, slečno?" zeptal se zvědavě.

,,Na mého přítele," odpověděla jsem bez rozmyslu, ,,je to.. Taky upír." nakonec jsem musela přiznat pravdu, pokud jsem z nich chtěla dostat pravdu. Podívali se na sebe, a pak zpět na mě.

,,No, je možné, že Niklaus nařídil, aby Tyler napadl každého nového upíra," připustil Elijah.

Nevěděla jsem, co na to říci.

,,Dobře," začala jsem něco říkat, ,,chtěla jsem vědět jen tohle. Jestli mám mít strach jen z něho, nebo z někoho jiného. Každopádně Rebeko," otočila jsem se na ni, ,,rozhodně se uvidíme, aby jsme si popovídali o všem, co jsme zažili. Každopádně teď si musím něco vyřešit," pousmála jsem se. Rebekah mi s pochopením přikývla. Vydala jsem se k východu, ale rychle jsem se ještě otočila, ,,Elijahu, ráda jsem Vás poznala." usmála jsem se na něj, a pak dům opustila. 

Svým sluchem jsem zaslechla, jak Elijah řekl, já vás taky. To už jsem byla ale u auta. Nastoupila jsem a našla tam napjatého Brandona čekajícího, co jsem zjistila. Já mi ale neřekla ani slovo a rovnou se rozjela zpět do města.