four

1K 54 4

od wolfhardova

od wolfhardova

Finn:
Table talk trval asi 4 hodiny. Byl jsem hodně unavený a upřímně jsem to moc nedával. Snažil jsem se soustředit, ale většinou jsem myslel jen na hádku s Nickem. Je to ten nejlepší brácha, kterýho můžu mít a vždycky se mě zastal... Bojím se že už to nepůjde vrátit, opravdu jsem se změnil a nebylo to prostě správný. Na konci table talku nám Matt Duffer ohlásil zítřejší sraz, kde už se začne natáčet. Dnes budu naposledy spát doma a od zítra už budeme všichni ubytovaní v areálu.

Všichni ostatní se zase začali loučit a postupně odcházeli domů. Já jsem zmizel docela brzo, ale neodešel jsem domů. Nechtěl jsem tam. Vyšel jsem zadním vchodem z budovy, abych nikoho nepotkal. Posadil jsem se na zem a opřel jsem se hlavou o venkovní stěnu. Měl jsem už všeho dost. Po tváři mi stékal tenký slaný pramínek. Jen jsem zavřel oči a snažil jsem se potichu uklidnit. To ale přerušilo zoufalé křičení.

Millie:
J💘 vám právě volá.

M: Ahoooj, dlouho jsi nezavolal?
J: Já?!? To si děláš prdel ne? To ty nevoláš. Někde se tam couráš beztak s tím Wolfhardem! Proč jsi mi nezavolala?!
Nahrnuly se mi do očí slzy. Vyběhla jsem rychle z budovy ven.
M: J-já? Jak to myslíš, vždyť já tě miluju! křikla jsem.
J: Co na mě křičíš? Seš normální vůbec?
M: Cože? Vždyť já ti nikdy nic neudělala, snažím se tenhle vztah táhnout dál, miluju tě Jacobe. namítla jsem zoufale.
J: Tohle si říkej někomu jinýmu. U mě jsi skončila.
———————————————
Nevěděla jsem co mám dělat. Stála jsem tam jako přikovaná a nemohla jsem se hnout. Skončila si, mi neustále znělo v hlavě. ,,Ale vždyť já se tak snažím." zašeptala jsem.
,,Nezaslouží si tě." uslyšela jsem za sebou. Prudce jsem se otočila a uviděla jsem ho. Jeho kudrnaté havraní vlasy trčely do všech stran. Starostlivě se na mě díval, i když sám nevypadal úplně v pohodě. ,,Finne..." kníkla jsem a snažila se zadržet vodopád slz, který se rychle blížil. ,,Millie." řekl a natáhl ke mně ruku. Ucítila jsem jeho studené prsty na mé tváři, která už tak byla dost mokrá od slz. ,,Bude to v pořádku, věř mi." uklidnil mě potichu. Pořád jsem ještě trochu vzlykala, ale pohled do jeho očí mě uklidňoval. Naprosto jsem se v nich ztrácela. Konečně ze mě něco vypadlo. ,,Proč, proč jsi ke mně tak hodný? Po tom všem co se stalo... Sám nejsi v pohodě a ještě se staráš o mě." Palcem mi utřel další slzu. ,,Mills já-" ale jeho hlas přerušilo prudké otevření dveří. Finn svou ruku na mě tváři okamžitě odtrhl a stejně jako já se otočil směrem k budově. ,,Ej lidi! Copak tu děláte..?" křikl provokativním hlasem Noah. ,,Jo! Co tu děláte?" přidala se Sadie. ,,Ehm n-no potřeboval jsem trochu vzduchu a Millie volala s Jacobem..." vykoktal Finn, ale když se zmínil o mně, poklesl mu hlas. Podívala jsem se na něj omluvným pohledem a pak si uvědomila, že bych taky možná měla něco říct. ,,Jo! Jen mi volal J..."(čti jako anglicky J: džej -w) ,,No jo! Ty vaše problémky." zasmál se Gaten. ,,Přemýšleli jsme, že bychom šli do města do kina, zmrzka a tak? Jdete?" navrhla Sadie. Upřímně jsem neměla co dělat a nechtěla jsem myslet na Jacoba a proto jsem přikývla. Finn se ke mně přidal. ,,Oukej tak jdem!" zavelel Caleb a my se rozešli směrem město.

,,Na co půjdem?" zeptal se Noah. Nikdo z nás nevěděl, ale nakonec jsme zvolili nějakou komedii. ,,Millie, pojď se mnou vybrat jídlo!" chytla mě za ruku Sadie a vedla k pultu s popcornem. ,,Jinak jsi ok? Zdáš se nějaká smutná? Něco s J-em? Víš že mu rozbiju hubu, jestli ti něco udělá?" zasmála se Sadie. Nikdy ho neměla ráda. Vždycky pro ni byl jenom fuckboyem a namyšleným debilem. On ale takovej není, je jen poslední dobou nervózní z shows a pak si to vybíjí na mě. Doufám. ,,Ne ne, všechno cajk, jen jsem unavená trochu... Ale chci se bavit, objednej sýrovo-šunkovej a velkou Colu!" falešně jsem se zasmála. ,,Dobře, ale jsem tu vždy pro tebe. Víš to, že jo?" usmála se na mě. ,,Vím... A teď už objednej, mám hlad!" přesvědčila jsem Sadie. ,,Tak kde to vázne?" přišel za námi Gaten. Vzadu za ním se táhl Finn. Zadívala jsem se na něj, ale on mi pohled neopětoval. Byl hrozně bledý a měl načervenalé oči. Bála jsem se o něj. Co se s ním stalo?

Film byl docela v pohodě, ale stejně jsem se na polovinu z něj nekoukala. Seděla jsem na konci naší party a vedlě mě byla Sadie. Finn byl na druhém konci s klukama. Všichni si užívali film a smáli se přes celé kino. Taky jsem se někdy zasmála, ale většinou jsem nevěděla o co go asi stejně jako kudrnáč. Hlavou už mi neprojížděl Jacob a jeho chování, ale spíš jsem nemohla přestat myslet na větu, kterou Finn dřív řekl. Nedokončil ji. Proč se o mě teda tak zajímá. A proč máme mezi sebou takové pouto? Minulý rok... se stalo něco, co nemělo, ale stejně to nevymazalo všechny ty city, co mezi námi kdy byly.

Bylo už asi osm večer a film teprve skončil. ,,Hele budu muset jít..." namítla jsem. ,,Ale ne Mills! Bez tebe to nebude ono! Pujdem ještě někam, pojď!" přesvědčoval mě Noah. Je pro mě nejlepší kamarád od doby co jsme se poznali na natáčení. Ty jeho oči mě vždycky přesvědčí, ale dneska ne. Chtěla jsem protestovat dál, ale přerušil mě Finn. ,,Taky musím, zítra přece začíname už v šest. Musím se vyspat, mám ještě jetlag z příletu." hvymluvil se Finn. ,,Jo my už půjdem..." podpořila jsem ho. ,,Tak dobře, ale žádný nepřístupnosti jasný?" provokoval Caleb. Nad tím jsem se musela zasmát i já a i Finnovi se objevil úsměv na tváři. Rozloučili jsme se s děckama a zavolali si taxík. ,,Můžu tě doprovodit?" zeptal se po chvíli Finn. Jeho otázka mě zarazila a trvalo než jsem ze sebe něco vykoktala. ,,Mmh tak, jo.. jo klidně." Finnovi v očích zajiskřilo a konečně se upřímně usmál. Počkali jsme si na auto, které nás zachvíli vysadilo u mého domu.
,,Jak se vůbec dostaneš domů?" zeptala jsem se na snad nejdebilnější otázku. ,,Noo bydlím vlastně asi jen dva domy odsud." ,,Cože? O tom vůbec nevím!" šťouchla jsem do něj a trochu se zasmála. Finn se na mě jen dlouze díval. ,,Co je?" zeptala jsem se. Finn se ale jen usmál a dál na mě civěl. ,,Tak co je Finnie?" řekla jsem už trochu zařaženě. Sklopil oči a pak se na mě znova podíval. ,,Rád se dívám na hezký lidi." vypadlo z něj. To mi málem vyrazilo dech. Je něco sladšího? pomyslela jsem si. Vykouzlilo mi to úsměv na tváři a celá jsem se prostě rozzářila. Nevěděla jsem co říct a tak jsme tam prostě jen stáli. ,,Musím už jít." špitla jsem. ,,Dobrou noc Mills." řekl potichu. ,,Dobrou noc Wolfharde."

omlouvam se ze pribeh nevychazi nejak prubezne, ale nekdy nemam napady nebo se mi nechce:) (snad me chapete nooo) ani nevim jak to bude s prazkama, protoze vsichni vime ze moc casu neni... kapitoly nejsou moc dlouhyy. bye guysss love you
-wolfhardova