i can't help help falling in love with you // fillie

six

Millie:

Probudily mě sluneční paprsky, které dráždily moje unavené oči. Párkrát jsem zamžourala a začala se rozkoukávat. Náhle mě ale přemohla panika, že co se to stalo a kolik je hodin?! Chtěla jsem se prudce zvednout, ale svíraly mě něčí ruce.

Pomalu jsem se otočila a uviděla jsem oddechujícího kudrnáče vedle mě. Vedle mě. Jeho ruce byly obmotány kolem mne a pevně si mě držel u sebe. Chvíli jsem se na něj jen zasněně dívala. Začala jsem si uvědomovat, co se vlastně včera stalo.

,,Všechno to bude jen po mým." ,,Nemohl bys, nemohl bys jít sem za mnou?" ,,Ty kurvo!"  ,,Dobrou."

Začala jsem znova potichu vzlykat. Oči mě bolely a pálily od včerejšího vodopádu slz. Snažila jsem se uklidnit, abych nevzbudila Finna, ale to se mi bohužel nepovedlo. Probudil se hned, jak jsem začala hlasitěji vzlykat a posadil se na postel. Já jsem se opřela o čelo postele. Přestaň brečet, uklidni se.

Finn se na mě podíval a bez zaváhání mě pevně objal. Potřebovala jsem to. Opětovala jsem mu jeho objetí, ze kterého jsem nikdy nechtěla odejít. Plakala jsem mu do ramene a on mě potichu utěšoval.

,,Ššš." šeptal. ,,Millie klid, jsi v pořádku, jsi v bezpečí."

,,J-já-" začala jsem, ale Finn mě přerušil. ,,Můžeš mi říct. Cokoliv. Když budeš připravená... A budeš chtít." řekl uklidňujícím hlasem. Opřela jsem si hlavu o jeho ramena a pomalu se začala uklidňovat. Po chvíli jsem se odtáhla a dívala jsem mu do očí.

,,Finne. Víš já-" nádech. ,,Nevím, nevím co má říct. Chci ti poděkovat za všechno prostě. Mám to teď těžký prostě," popotahovala jsem ,,vím že ty taky... A-a.." chtěla jsem pokračovat, ale přerušilo mě ťukání na dveře.

,,Mills! Jdu dovnitř anoo?" slyšela jssm povědomý hlas. Sadie.

,,Schovej se! Honem honem!" vybídla jsem Finna, který div nezakopl, jak spěchal. Rychle se schoval do skříně a to už Sads otevírala dveře.

,,Finne vylez a padej!" zaječela jako první. Jak o tom ví? Možná kvůli tomu, že tu má pokoj s tebou hele.

Finn opatrně otevřel dveře a vylezl ze skříně. Podíval se na Sadie omluvným pohledem, ale ta na něj udělala obličej 'děláš si ze mě srandu?', a tak radši odešel ke dveřím. Tam se na mě ještě ohlédl a pousmál se. Na mě ale čekala zpovědnice jménem Sadie. (hahahaha vtipny -w)

,,Sadie..." začala jsem, ale zrzka ke mně přiběhla a objala mě.

,,Millie, měla jsem včera takový strach! I ostatní... Přišla jsem na pokoj a viděla jsem vás tu s Finnem. Tak jsem jim řekla, že jsi usla a Finn odešel domů." vysvětlila.

,,Děkuju." usmála jsem se.

,,Haha, a myslíš, že to tímhle končí? Ani náhodou!" zasmála se a já taky. ,,Co to má vlastně všechno znamenat? Jsme nejlepší kamarádky. Můžeš mi říct cokoliv, víš to, že jo?" podívala se na mě starostlivě. Usmála jsem se, ale po tvářích mi stékaly slzy.

,,Vím." špitla jsem a zhluboka se nadechla.

Nemůžu to dál skrývat.

~

,,Drž mě nebo ho zabiju!" skoro až zakřičela Sadie a vstávala z postele. Nevím jestli se mám smát nebo být smutná.

,,Víš jakej na něj mám názor! Nezaslouží si tě. Prostě ne." řekla už klidněji, ale pořád naštvaně. ,,Nemůžes si tohle nechat líbit."