three

1K 54 2

od wolfhardova

od wolfhardova

Finn:

,,Vstávej Finne. Přijdeš pozdě!" probudil mě Nick. ,,C-cože? Kolik je hodin?" zeptal jsem se zmateně. ,,Spals až do oběda! Dnes jdeš přece na table talk s děckama!" koukal zase zmateně na mě Nick. V tu chvíli jsem si vzpomněl, kdo vůbec jsem a že co tu dělám. ,,Ježiši! Nicku, díky." vstával jsem rychle z postele. Zadržel mě ale Nick se starostlivým pohledem. ,,Finne," zadíval se na mě ,,co se děje?" ,,Jak to myslíš co se děje? Právě nestíhám a potřebuju jít!" zvýšil jsem hlas. ,,Co se děje s tebou?! Máš zase problémy nebo ti někdo ubližuje?" Nejsem přece žádný malý děcko! pomyslel jsem si. ,,Musím. Jít." řekl jsem a vrazil do něj.

Nesnídám, už dlouho. Vyčistil jsem si zuby a vrátil se zpět do pokoje. Bratr tam už naštěstí nebyl a já se mohl převléct. Džíny, triko a flanelka. Zadíval jsem se na sebe do zrcadla. Tmavé kruhy pod očima ukazovaly nedostatek mého spánku, stejně jako začervenalé oči. Kdo vůbec jsem? říkal jsem si v hlavě. Co se se mnou stalo? Kdo jsem? Kde jsem já? zamlžily se mi oči. Býval jsem tak šťastný a prostě jsem nad ničím nepřemýšlel. Byl jsem normální kluk, sice se ze mě stala celebrita a moje jméno je docela známý, ale pořád jsem věděl kdo jsem. Všechno se ve mě ztratilo a já-já nevím kdo mi pomůže. Jak to skončit. Skončit. Zatřepal jsem hlavou a setřel si slzu. Vzal jsem si batoh s peněženkou, sluchátky a telefonem a seběhl jsem schody dolů. Nicka jsem doma už neviděl a tak jsem jen zabouchl dveře a posadil se na schody před domem. Zavolal jsem si taxíka a čekal až přijede. Hlavou mi promítlo, co by se dnes mohlo stát. Bude to v pohodě, nenechej na sobě nic znát, to umíš, nikdo to nepozná říkal jsem si. Nikdo to nepozná. Najednou na mě zatroubil taxík a já leknutím nadskočil. Rozeběhl jsem se k autu a nasedl do auta. Řidičovi jsem poté řekl místo srazu. Auto se rozjelo a já opět unaveně pokládal hlavu na sklo.

Millie:
Probudila jsem se asi kolem desáté. Ještě dlouho jsem ležela, jak je u mě zvykem. Dnešní ráno nebylo nijak odlišné od jiných, jen jsem byla hrozně nervózní. Kvůli němu, ale nějak zvlášť jsem na to nemyslela. Kolem jedné máme table talk, kterým už úplne odstartujeme natáčení Stranger Things. Určitě to bude zase moc fajn.

Zbytek dopoledne utekl rychle a už byl čas k chystání se. Oblékla jsem si pohodlnou mikču a černé kalhoty. Opět jsem se nijak nemalovala. Sešla jsem schody dolů a rozloučila se s rodiči. Venku už čekal Luis, který mě poté odvezl na místo konání. Cesta trvala pouze několik minut. Vysadil mě před velkou budovou a já si to mířila rovnou k ní. Chvíli jsem vevnitř hledala kam mám jít, ale podle hlasů lidí bylo poznat, kam. Nejdřív jsem prošla místností s jídlem a pítím. Šla jsem dál do větší místnosti, kde jsem viděla už nachystané stoly a několik lidí. Uviděla jsem zase všechny ty známé tváře a všechny pozdravila. Stejně mi tu ale někdo chyběl. ,,Kde je Finn?" zeptala jsem se. ,,Přijede asi později, psal mi." odpověděl Noah. ,,Tak jo." šeptla jsem.

Dlouho se nic nedělo a stále se čekalo na ostatní až dorazí. Dostala jsem žízeň a rozešla se do té menší 'jídelny'. Napustila jsem si vodu a hned se napila. Nikdo tu nebyl a oproti druhé místnosti tu bylo skoro až hrobové ticho. Chvíli jsem tu jen stála, ale poté jsem se otočila a uviděla ho.
,,Finne." vydechla jsem.

Finn:
Několik jsem se na ni jen díval. Byla krásná. Její hnědé vlasy jí spadaly na ramena a její jemný úsměv na rtech mi vykouzlil i ten můj. Sklopil jsem oči a uslyšel jsem své jméno. ,,Finne." Rychle jsem zvedl oči a zjistil jsem, že už si mě všimla. ,,Mills." řekl jsem. Celá se rozzářila a pořád se na mě dívala. Dívali jsme se na sebe hrozně dlouho, až to bylo skoro trapný. Rozešel jsem se k ní a ona pomalu ke mně. Je tak malinká. Letmo jsem ji objal a i když to byl jen moment, cítil jsem hrozně velkou úlevu. ,,Ten tvůj úsměv mi chyběl." řekla a hned se zarazila. ,,Ehm tady jsou ostatní." nakonec ukázala a vedla mě do nějaké místnosti. Slyšel jsem už nějaké lidi, ale jakmile jsem ta přišel, uslyšel jsem své jméno. ,,Wolfhard!" rozběhl se ke mně Noah a objal mě. Samozřejmě jsem u objetí opětoval a pozdravil se i s ostatními. Cítil jsem se konečně líp. Tohle jsou moji lidi a můžu jim věřit. Tady jsem šťastnej. Koutkem oka jsem se díval na Millie, která se právě bavila s Davem. Něco jí rozesmálo. Ten úsměv. Má kluka! Co děláš?! Je šťastná s někým jiným, ne s tebou, asi po sté jsem si řekl pro sebe a odvrátil od ní pohled.

Zachvíli celý tabletalk začal a my se posadili na svá místa. Moje cedulka s jménem stála vedle té Millieiné. Nesmíš na ni pořád myslet. Nikdo tě nechce ani ona ne. Musel jsem to nějak překousnout. Seděla vedle mě celou tu dobu a já se přemlouval, abych se na ni celou tu dobu nedíval.

Další kapitolka here we go! Kratší, ale zase se posouváme v příběhu! Finn a Millie se konečne potkali juchuuuu! No jo, co já s nima ještě vymyslim...
-wolfhardova