Sé orn sverdar sitja hvass - Ať jsou vaše meče stále ostré

4. kapitola

Z každé minuty se stávaly hodiny, z hodin dny, z dnů týdny a z těch měsíce. Veškerý tento čas trávila Eris tím, že se snažila, aby její tělo zesílilo. Ze začátku chodila na krátké procházky, ty se časem prodlužovaly. Pak začala běhat, pak opět prodlužovat a zrychlovat. Pak posilovala, plavala a dokonce i bojavala s dýkami. Taky začala chodit na lov a střílet z luku. Luk si sama vyrobila. Trvalo to dlouho, než našla správné dřevo na tělo luku a ten pravý materiál na tětivu. Když se jí podařily najít ty pravé materiály, tak opět trvalo než našla ten pravý tvar a velikost luku. Nakonec se jí její výdž vyplatila a ona chodila na lov s krásným, přesným lukem . Murtagh trvdil že do něj dokonce vložila i magii. Samozdřejmě dostala zpět všechmy své věci a oblečení.
Taky se vyptávala Murtagha a Zovira na kouzlení a ničení zaklínadel. Ani jeden jí toho moc neřekl, ale i tak jí to stačilo, pro sestavení plánu. Trénovat svou výdrž v používání magie měla zakázané. Bylo to prý příliš ryskantní. Jak čas ubíhal a ona sílila, naléhala na Murtagha, aby pomohl Siri, ale on říkal že ještě nejsou dost silné nato, aby přežili přerušení kouzla. Několikrát ho večer přistihla u sebe v pokoji, jak jí dává svojí energii. Hádali se kvůli tomu. Křičela na něj že je v pořádku a energii by měla dostávat Siriel. Murtagh jí vždy odvětil že v pořádku není ani jedna. Nebyly to hezké a ani čestné hádky. Jednou na sebe vytáhli minulost a otce. Po této hádce spolu víc jak měsíc nemluvili. Oběma bylo líto že to zašpo tak daleko. Nakonec spolu opět začli mluvit a o hádce a o tom co v ní padlo se ani jeden nezmínil. Tak běžel čas a Eris sílila. Už nevypadala jako chodící kostra. Její pleť pobytem na sluníčku a vzduchu získala zdravou barvu. Tam kde bylily dřív vidět kosti, se nyní opět rýsovaly svaly. V očích jí zářily jiskry a dlouhé bílé vlasy jí spadaly podél obličeje. Taky tomu bude již nějaký ten pátek kdy přestala vysávat energii při sebe menší námeze. Vše se zdálo být v pořádku, až na jednu věc. Na Siriel která stále ležela v jeskyni na pokaraji smrti.

Za oknem začínalo svítat. Eris seděla na posteli a odhodlávala se vstát. Rozhodla se, bude to dnesk kdy se pokusí zlomit kouzlo. Je to už tak dlouho co Siriel neviděla. Je jaro, což znamená že to byl asi rok. Murtagh pořád nic nedělal, prý musí ještě počkat. Jenže Eris už čekat nemohla. Každá chvíle bez Siriel jí zabíjela. Ano možná byla v pořádku fyzicky, ale její duše umírala. Mluvila jen pomálu a většinu času trávila trénováním, nebo spaním. Vlastně celý její den se točil kolem toho, aby zesílila.
Vstala z postele a vydala se ven ze sídla, směrem do lesa. Již dříve si vyhlídla odlehlé místo v lese a právě tam nyní mířila. Došla k velmi starému stromu. Byl opravdu obrovský, kolem rostla další spousta stromů, keřů a další zeleně. Přesně to potřebovala. Nechtěla to děla, ale byl to jediný způsob jak zachránit Siri. Přiložila ruku na kmen prastarého stromu. Zavřela oči a po chvíli ucítila to co hledala. Život, sílu, magii, to vše začala vtahovat do sebe. Cítila jak život umírá. Jak kůra stromu vysychá, zem pod jejími bosými chodidly se měnila v prach. I přes to pokračovala. Pokračovala tak dkouho, dokud neměla pocit že vybuchne. Bylo jí jasné že si toho Murtagh, nebo Zovir všimli, a tak rychle mířila k Siriině jeskyni. Murtagh odletěl někam pryč, ale to jí nezaručovalo bezpečí. Konečně stála před jeskyní. S hlubokým nádechem vešla dovnitř. Siriel stále vypadala stejně, jako mrtvola. Eris si kní klekla a zavřela oči. Soustředila se a předala Siri část své energie. Poté se soustředila na kouzlo. Představila si ho jako změť vláken, jako síť a tu začala rozmotávat. Nevěděla vůbec co dělá, ale nehodlala přestat. Snažila se energii z rozplétání kouzla nenechat uprchnout a vkládat ji do Siri. Povedlo se! Kouzlo bylo zrušeno. Jenže Sirielin stav se zhoršil. Eris neváhala a začala jí dávat veškerou svou energii. Sil jí rychle ubívalo, ale Siri se nezlepšovala. Eris již viděla před očima tmu, když ucítla příval energie. Na rameni cítila Murtaghovu ruku a bylo jí jasné že pomáhá i Trn taky cítila přítomnost kočkodlaka. Všichni čtyři dávali svou energii dračici. Jenže ani jeden nevěděl, jestli to bude stačit. Energie slábla. Zovir ležel v jekyni a těžce odechoval, Trn se zaduněním dopadl na zem, před vchodem. Murtagh držel s teží oči otevřené. Všichni dali tolik energie kolik mohly, aby zůstali na živu, ale Siriel stále spla. Nezbyl nikdo kdo by mohl pokračovat. Eris to nemohla vzdát, jenže cítila, jak její tělo ochabuje a padá k zemi. S těží na posledy otevřela oči, když se na ní upřelo velké fialovo modré oko. Poslední co slyšela bylo tlumené zašeptání Ptáče?!

Tak jo dlaší kapitola. Opět delší pauza. Nojo jsem neschopná vydávat pořádne,ale snažím se. Omlouvam se za chyby. Děkuju za přečtení a Cau.