Sé orn sverdar sitja hvass - Ať jsou vaše meče stále ostré

3. kapitola

Ráno na zemi spolu s jídlem našla i hnědé kalhoty, bílou košili s dlouhým rukávem a plášť, protože venku bylo ještě chladno. Převlékla se a nasnídala. Pak už jen čekala na Zovira.
Vrznutí dveří jí oznámilo kočkodlakuv příchod. ,,Připravená?" zeptal se. Eris jen přikývla a následovala Zovira ven z pokoje. Vyšli na chodbu z kamene, která stejně jako její pokoj nejvíce připomínala jeskyni. Pak pokračovali dál a cestu jim osvětlovaly louče, občas světlo proudící dovnitř oknem, těch však bylo pomálu. Došli k točitým schodům, jejichž sestup byl pro Eris namáhavější, než myslela. Na posledním schodě se posadila a oddechovala. ,,Dobrý?" zeptal se Zovir. ,,Jo, jsem v pohodě. Jen mi dej chvilku." odpověděla mu zadýchaně. Po chvíli se pomalu zvedla a pokračovali dál. Prošli menší chodbou, načež se ocitli ve vstupní hale. Opět jenom kamená místnost, ale tuto osvětlovala z větší části velká okna. Prošli dřevěnými vraty na kamené náměstí. Tam se Eris pořádně rozhlédla. Od dveří vedlo k námestí pár schodů. Kolem náměstí rostla jarní zelená tráva a pár keřů. Kousek dál byl vidět les, z lesa vytékal čistý potok, který odděloval náměstí a louku. ,,Pojď zamnou." houk na ní Zovir a rozešel se dolů na náměstí. Pak zamířil podél potoku za kamené sídlo, kde byl potok hlubší a rozšířenější, takže vytvářel malou zátoku. ,,Tady se můžes vykoupat. Voda je sidce studená, ale myslím že ti to vadit nebude. Za chvíli jsem zpátky." Pak se Zovit proměnil do své kočičí podoby a odešel. Studená koupel udělala Eris dobře. Když se Zovir vrátil, zrovna se vyhřívala na slunci. ,,Tak kam chceš teď, do lesa, nebo na louku?" ,,Nevím, je mi to celkem jedno." ,,No v lese je příjemně, zašel bych prvně tam," navrhl Zovir, a tak se Eris zvedla ze země a vrátili se na náměstí. Koupel Eris probrala z ranní rozespalosti, takže si všimla pár věcí, které před tím neviděla. Po celé ploše náměstí bylo v kameni vyryto mnoho rýh. Vypadaly jako od drápů, jenže jaké zvíře je tak velké, aby je udělalo.? Pomalu si dřepla a přejela prstama po rýze. Vtu chvíli jí naskočil obraz rudých šupin a velkého rudého oka se zúženou zorničkou. Rychle rukou ucukla. ,,Co to.... To nemůže." Šeptala potichu. Hlava jí bolela a měla pocit že se s ní točí celý svět. ,,Amm Eris meli by jseme už jít. V lese ti bude líp." Řekl nervózně Zovir s očima upřenýma na oblohu. Eris taky zvedla pohled k nebi. ,,Notak pojď už," zavrčel kočkodla a rozešel se rychlým tempem k lesu. Jenže Eris se nedokázala pohnout z místa. Na obloze se objevil malý bod, který se pořád přibližoval. Žeby pták? Ne! Tohle pták být nemůže už jenom podle stylu letu. V tu chvíli se od bodu odrazil ten rudý záblesk, který viděla než usnula. Ten malý záblesk v ní vyvolal výbuch vzpomínek. A jedno jediné slovo, Drak! A to slovo přineslo další. ,,Siriel! Kde je Siriel!? Můj drak! Moje... Siriel kde je!?" Opět se podíval na oblohu. Nebylo již třeba přemýšlet co je to za draka a kdo je jeho jezdec.

Velký rudý drak přistál na kameném náměstí a jeho drápy vyryly do kamene hluboké rýhy. Z jeho hřbetu seskočil chlapec. Eris věděla kdo jsou ti dva, ale něvěděla co od nich čekat. Murtagh se zmateně podíval na Zovira a kočkodlak jen sklonil hlavu. ,,Kdeje," řekla Eris roztřeseným hlasem. Murtagh se podíval tentokrát na ní. ,,Kdo?" zeptal se zmateně. ,,Kde je Siriel! Tak kde je!" rozkřičela se, hlasem plným bolesti a hněvu. Necítila jí, tam kde se mělo nacházet její vědomí, bylo prázdno. Volala jí, ale nikdo neodpovídal. Byla sama. Její dráče bylo pryč. Ne nemůže být mrtvá, to by přece nikdy nedopustila. ,,Eris uklidni se," snažil se jí uklidnit Murtagh. ,,Ne! Řeknětemi kde je a já se uklidním. Hned!" ,,Nemyslím si že to je dobrý nápad," vmísil se do hovoru Zovir. ,,Řekněte mi kde je, nebo to tu vypálím do základů." Pronesla ledovým hlasem a v prstech cítila šimrání magie. Možná je slabá, možná jí to zabije, ale to je jedno pokud je Siriel mrtvá. Murtagh se podíval na Trna. Nejspíš mezi nini proběhl krátký rozhovor. Trnův pohled střelil někam k lesu. Eris se tím směrem rychle podívala taky a všimla si malé pěšinky směřující kamsi do hlubin lesa. Neváhala už ani minutu a rozběhla se tam. Něco jí říkalo, že to je ten správný směr. V lese se jí do nouhou zabodávali klacíky a jehlice stromů, ale nevadilo jí to, vlastně to ani necítila. Běžela dokud nedoběhla k jeskyni. Cítila jí, cítila že tam bude. Rychle tam vběhla, jenže to co uviděla, jí naprosto otřáslo. Siriel ležela pohublá v rohu jeskyně. Křídlo měla v nepřirozené pozici, její šupiny postrádaly jakýkoliv lesk. Vypadalo to, že vní nezbyla ani špetka života. Eris padla na kolena, po tvářích se jí kutálely slzy. Přistiskla hlavu k jejímu krky. Sirielin bok se nepatrně zvedal a bylo slyšet, jak její srdce slábounce tlouklo. Nebyla mrtvá, ale umírala. Eris uchopily silné ruce a odtáhly jí pryč. Nemohla se bránit, už neměla sílu. Murtagh jí pustil venku před jeskyní, před jejímž vchodem stál nyní v obrané pozici Trn. ,,Mohla jsi jí zabít!" vyštěkl na ní udýchaně Murtagh. ,,Co?" špitla rozklepaně. Murtagh si povzdechl ,,Našel jsem vás v horách, bylily jste zmrzlé a vypadalo to že jste mrtvé. Kolem vás byl doslova kruh smrti, cokoliv co se přiblížilo zamrzlo a ty jsi z toho vysávala veškerou sílu. Musela jsi udělat nějaké kouzlo, aby jsi vás zachránila, jenže to kouzlo bylo moc silné a vysávalo i vás, čímž vás zabíjelo. Část toho kouzla jsem zrušil, abychom vás dostali sem, ale nemohl jsem ho zrušit celé. Kouzlo bylo tak zmatené že jsem ho nedokázal rozplést a navíc, přesto že vás zabíjelo, vás vlastně drželo a drží při životě. Což znamená že pořád, když jsi vysílená a správně bys ležela v bezvědomí, vysáváš sílu ze svého okokí... Tím si jí mohla zabít... A proto jsem vás taky rozdělil." Eris se podívala do Murtaghovi bledé tváře, která pomalu začínala nabírat barvy. Mohla to být její práce? Mohla být to co říkal pravda?  Podívaka se kolem sebe. Tam kde se její bosé nohy dotkly země, vznikaly tmavé skvrny vyschlé trávy. Eris tomu nemohla uvěřit, málem ji zabila. Málem zabila je obě. Murtagh se otočil a zamířil z lesa. ,,Chodil jsem k vám kdykoliv jsem mohl a dával vám jak svou, tak Trnovu sílu. Trvalo to snad rok než jsi se probudila a upřímně jsem již začínal pochybovat. U tebe jsem si byl jistější že to zvládneš, ale u Siriel nevím. Přišla o mnohen víc síly než ty. Snažil jsem se vás obě vyléčit, ale vaše tělo jen vysálo magii." Vyšli z lesa a opět zamířili do Murtaghova sídla.,,Jak mám přestat vysávat magii?" zeptala se, když vcházeli do dveří. ,,No vypadá to že tvoje tělo tím získává tolik potřebnou energii a sílu. Kdyby jsi jí nevysávala, tak bys nejspíš ani nepohla rukou, protože by tvé tělo bylo tak slabé, že by to nedokázalo." odpověděl jí ,,Takže když zesílím a nebudu už vysávat sílu, nebo magii či co to je. Dokážeme pak zničit to kouzlo a zachránit Siriel?" Zeptala se již u dveří svého pokoje. ,,Nevím, ale je to asi to jediné co nás teď napadá. Měla by jsi odpočívat, dobrou noc." Popřál jí a odešel. Eris si lehla do postele a přemýšlela. Poč jí Murtagh zachránil, jak dlouho vlastně byla mimo. Jak je našel, a kde se tu vzal Zovir. A hlavně jak zachrání Siriel. Vymyslela plán, který jí buď pomůže, nebo vše zničí. Hlavně teď musí zesílit. Než usla zašeptala ješte do tmy ,,Nic a nikdo mě nezastaví, i kdybych tím snad měla zničit celý svět, najdu způsob jak být s tebou a být opět volné."

Tak po opravdu dlouhé době další kapitola. Nejsem s ní moc spokojená, ale snad oceníte snahu. Taky doufám že již budu aktivnější. Nezapomeňte dát ⭐ a napsat koment. Zatím Cau