Předem se omlouvám, že jsem dlouho nevydala kapitolu, ale neměla jsem nápd a ani chuť psát. Proto doufám, že tato oapitola nebude naprostý propadák.
Eris utíkala, jak nejrychleji mohla. Jak se to mohlo tak rychle pokazit? V jednu chvíli se bavila s Murtaghem a najednou utíkala před rudým drakem. Siri slyšíš mě? Volala v mysli na svou dračici. Ano co se děje ptáče? Zazněla jí v hlavě její odpověď. Musíme se odtud rychle dostat. Murtagh s Trnem nám celou dobu lhali! Eris s těží popadala dech. Cože jak to myslíš? Co se stalo? Nechápala dračice. Murtagh se mě pokusil zabít. Cvičili jsme normálně boj, ale ve chvíli kdy jsem se otočila, že končíme se na mě vrhnul a Trn začal chrpit oheň. Nemůžu ti to teď zrovna pořádně vysvětli, ale musíme pryč. Potkáme se u našeho stromu ano? Tam ti řeknu zbytek.
Dobře, buď opatrná Eris.
Ty taky.
Eris běžela na jejich smluvené místo. Sami nemají možnost se ubránit, ale společně by šanci mít mohly. Eris už byla skoro na místě, když se jí v hlavě ozval zoufalý hlas. Eris nechoď sem, jsou tady! Musíš rychle pryč.!
Ale co ty? Siri co se tam děje.
Jsou tady, zdržím je a ty utečeš.
Ne já tě tam nenechám.
Prosím Eris.
Ne znovu o tebe nepříju.
Sotva to dořekla, pocítila Eris ostrou bolest. Věděla že nepatří jí, ale Siriel. Ikdyž nevěděla že je to možné, tak ještě přidala. Už jí chyběl jen kousek, když se ozval bolestný dračí řev. Eris rychle proběhla posledním křovím, jenže to co uviděla, jí zmrazilo na místě. Siriel ležela na zemi a z ran jí teklo mnoho krve. Nad ní se tyčil Trn, jehož čelisti svíraly Sirin krk. Vedle nich stál Murtagh, z jehož meče kapala krev. ,,Siri!" Vyšel z Erisiných rtů zoufalý výkřik a vrhla se na Murtagha. Ten lehce vykryl její útok, načež jí začal zasypávat ranami, které Eris stíhala vykrývat jen tak tak. Potom přišel jeden rychlý útok, který již zastavut nestihla a ona skončila ležet v prachu na zemi. ,,Neboj se, nezemřeš hned. Ještě před tím než zemřeš, uslyšíš bolestný řev svého draka." Eris se zoufale podívala na Siriel. V dalším okamžiku Trnovy čelisti pronikly Siriinýma šupinama. ,,Né!" Dívčin výkřik zanikl v řevu jejího draka a Siriiny oči stratily všechen lesk, jak z nich vyprchal život. ,,Né proč?! Proč to děláte?" Tekly jí slzy z očí. ,,Nebreč za okamžik se k ní přidáš." Usmála se osoba nad ní. ,,Tvůj otec se již těší na vaše brzké shledání." Murtagh se napřáhl a jeho meč mířil přímo na její srdce.
Vím je to jen krátka kapitola, ale brzy plánuju napsat další, tak prosím vydržde.
ČTEŠ
Sé orn sverdar sitja hvass - Ať jsou vaše meče stále ostré
Фэнтези2. Díl knihy Stydja unin mor'ranr - odpočívej v pokoji. Co se stalo s Eris a Siriel v horách? Jsou všechna nebezpečí již zažehnána? Kde je vlastně Murtagh? A co dělá Eragon? Bude se Zovir snažit Eris najít? To a možná i něco navíc se dozvíme v Sé o...
