Sé orn sverdar sitja hvass - Ať jsou vaše meče stále ostré

5. kapitola

Pomalu otevřela oči. Přišlo jí to jako ta nejtěžší věc, kterou kdy měla udělat. Ležela na posteli a otupěla zírla do stropu nad sebou. Tento stav však trval jen pár minut, než si uvědomila co se stalo, Siri ! Vymrštila se do sedu a okamžitě toho litovala, neboť každý sval v jejím těle pálil, jako by byl v ohni. Jenže to jí nemohlo zastavit. Musela vstát, musela vědět jestli to vyšlo. Klid ptácě jen lež, jsem v pořádku. Zazněl jí v hlavě unavený hlas. Až nyní si uvědomila jak moc jí ten hlas chyběl. Konečně se cítila být celá. Ta prázdná polovina její mysli a srdce byla konečně opět plná. Z očí jí tekly slzy, slzy úlevy a radosti. Snad nikdy nebyla tak šťastná jako teď. Siri vzlykla Vyšlo to! Jsi v pořádku? Musím za tebou.. Opět se snažila vyškrábat na nohy. Ne jen lež, jsem v pořádku. Dneska ještě odpočívej a já budu taky...  Eris cítila že Siri chtěla říct ještě něco, ale únava jí to nedovolila. Dobře tak odpočívej dráče, sladké sny poslala jí mentální pohlazení a za chvíli cítila že Siri usnula. Eris si ještě chvíli užívala ten pocit že není sama, než taky zavřela oči a odevzdala se do rukou spánku.

Další den se již Eris cítila lépe. Vedle postele našla jídlo a bez váhání ho snědla. Po jídle se rozhodla jít vykoupat. Pomalu vyšla ven z pokoje. Cestu k jezírku si pamatovala, takže pomoc nepotřebovala. Po koupeli se rozhodla na chvíli ohřát na slunci. Lehla si do zelené trávy a zavřela oči. Cítila jak jí slunce postupně zahřívá ztuhlé tělo. Bylo to tak příjemné. Teď když věděla že Siri žije, si připadala opět živá i ona. Asi na chvíli usla a spla by dál, kdyby jí neprobudil pohyb a divný pocit, že jí někdo pozoruje. Otevřela oči a kousek od sebe uviděla stát Murtagha. Pomalu k ní přišel s otázkou jestli si smí přisednout. Eris jen přikývla. ,,Jak dlouho jsi tam stál?" Zeptala se. ,,Neboj nekoukal jsem se jak se koupeš," usmál se Murtagh. Po chvíli však zvážněl ,,To co jsi udělala bylo nezodpovědný, mohly jste obě umřít... Vlastně jsme mohli umřít všichni." Eris sklopila pohled. ,,Vím že to bylo riskantní a omlouvám se. Jenže ty nevíš jaké to je, žít bez druhé části své osoby. Nevědět, jestli žije nebo ne. Já připadala jsem si, že začínám bláznit... Občas jsem měla pocit, že jí vidím letět mezi mraky. Nebo že je stočená v klubíčku a vyhřívá se na slunci. Na lovu jsem jí zase viděla prodírat se mezi stromy. A pak se vždy rozplynula. Nevíš jaké to bylo vidět ji mizet, znovu a znovu. Ale děkuju ti. Bez tebe, Trna a Zovira bych to nedokázala, děkuju." Slabě se usmála a odhodlaně mu hleděla do očí. Murtagh si povzdechl. ,,Bylo to zbrklé a nezodpovědné, ale fungovalo to, takže se o tom už nebudem bavit." Eris se v mysli zasmála, zbrklé.. kdyby věděl jak dlouho to plánovala. ,,Dneska k ní ale ještě nechoď. Musí odpočívat a ty bys měla taky." Usmál se a odešel. Eris tam ještě chvíli ležela, než se vrátila zpátky do pokoje a opět usla.

Probudila se až další den. Svaly jí již nebolely, a tak se rozhodla vyrazit na lov. Oblékla si kožené kalhoty, bílou halenu a koženou vestu. Na záda si dala toulec s šípy a luk. Poté zamířila do lesa. V lese se jí podařilo ulovit dva zajíce a i snimi šla k Siriel. Vešla do jeskyně Ahoj Siri poslala jí pozdrav. Ahoj ptáče otevřela Siriel oči. Siriino křídlo bylo stále v nepřirozeném tvaru a šupiny zašedlé, ale v očích jí svítila jiskra života. Eris to již nevydržela, rozběhla se kní a objala ji kolem krku. Konečně opět spolu. Na, něco jsem ti přinesla řekal a podala jí dva zajíce. Děkuju Siri se do nich s chutí pustila. Nebylo se čemu divit. Dračice byla hubená a jistě hladová. Eris pohled na zuboženou Siriel bolel, ale sama si pamatovala jak vypadala ona, když se probudila. Siri prostě jen potřebovala čas a dostatek jídla. Chvíli tam sní ještě seděla. Povídaly si a užívaly si přítomnost té druhé. Jenže Siriel ještě potřebovala odpočívat, a tak Eris počkala než dračice usne a s přáním sladkých snů potichu vyšla z jeskyně. Chvíli přemýslela kam pujde, než se rozhodla vrátit do "sídla" a taky se najíst, neboť její žaludek již o sobě dával nepříjemně vědět.

Dny plynuly. Každý den Eris pro Siri lovila a dávala jí trochu své energie. Murtagh jí narovnal křídlo a vyléčil i ostatní zranění. Křídlo jí však dal do dlahy, aby sním zatím nehýbala. Siriel postupně sílila, stejně tak jako Eris. Čím silnější byla jedna, tím silnější byla i ta druhá.
Jaro přešlo v léto a Siriel se již zvládla postavit. Jednou si Eris k Siri přinesla několik věder vody. Tak Siri, je načase vrátit tvým šupinám jejich lesk. Zasmála se vesele. Tak takové nabídce určitě odporovat nebudu. Přeci jen musím být vražedně krásná. Zavrněla jí v odpověď Siri. Obě měliten den skvěoou náladu. Takže zatím co Siriel hodovala na divokém praseti, jí Eris čistila špínu z šupin. Zabralo jí to snad celý den. Dospělý drak konec konců není  žádný drobeček. Siriel koupel prospěla. Konečně nevypadala jako nějaká chudinka, ale opět z ní sálala hrdost a krása.
I přes to že na tom Siriel byla hůř jak Eris, sílila opravdu rychle. Sidce ještě nemohla létak, ale společně s Eris se procházela po lese. Od jejích šupin se opět odráželo slunce a nebýt křídla v dlaze, nikdo by nepoznal čím si prošla.
Achjo, už mě nebaví plazit se po zemi. Já jsem drak, né nějaký červ. Stěžovala si Siriel.
Já vím Siri, ale musíš dát tomu křídlu čas se uzdravit.
Ale ono je v pořádku.! Eris cítím se tu jako vězeň...
Ta slova se Eris neustále opakovala v hlavě. Vězeň, vězeň. Dávalo to smysl. Murtagh nechtěl, aby si Eris vzpomněla, nechtěl probudit Siri a nechce, aby létala. Siri myslíš, že nás tady vězní..
Ne tak jsem to nemyslela ptáče. Murtagh nám pomohl. Kdyby nám chtěl ublížit, tak už by to dávno udělal. Uklidňovala jí Siri.
Když myslíš... No tak se ho zítra zeptáme na to křídlo. Pohladila jí po nozdrách Eris.
Díky ptáče.

Díky za přečtení a omlouvám se za chyby, přece jen jsou prázdniny. Děkuju za ⭐ nebo komantář a snad brzy u nové kapitoly. Cau