Tento příběh je o : Marcus&Martinus kteří mají moments tour a taky o dvou dívkách které se rozhodli jet stanovat do přírodní rezervace šárka. Ty dívky M&M neznají. Potkají se až na fotbalovém hřišti...
Jak se tento příběh bude vyvíjet? A jak dopadn...
Pohled Elišky Ráno jsme se vzbudili kolem 7:30 včera jsme si ještě povídali o těch norských spěvácích. Dohodli jsme se že si pujdeme zaběhat. Ochranka nám řekla že můžeme ale do 1h ať jsme spátky. Převlekli jsme se do:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
A vyběhli jsme. Běželi jsme okruh který vedl přes divokou šárku. Na sobě jsme měli sluneční brýle a v uších sluchátka.
Ten okruh byl dlouhý 5km a tak jsme ho uběhli ani né za 40 minut. Na konci jsme spomalili protože proti nám šla partička nějakých kluků a tak jsme se jim potřebovali vyhnout. Oběhli jsme je a já si všimla asi tří kluků kteří byly včera na tom fotbale. No tak snad nás nepoznali. V kempu jsme si dali snídani a převlikli se. Já jsem si vzala
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
A Bára
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Šli jsme se projít do města.
Strávili jsme tam celi den. Prosli jsme si různé památky a taky pár obchodů... Večer jsme si všimli že je volné hřiště a ještě nebyla tmy tak jsme si vzali míč sportovní oblečení a šli si kopat. No ikdyž hřiště vipadalo jako prázdné tak nebylo. Došli jsme tam a začali si kopat. Asi po 10 minutách nás obstoupilo pár kluků. No nebylo mi to zrovna přijemné ale nechala jsem to být. Dokud se nás nezačali vyptávat. "Odkud jste?" "Jak se jmenujete cwlim jménem?" "Ze jte ty dvě známé jezdkyně a popularní gimnastky?"...takhle to bylo dál. To už jsem to nevidržela a šla pro mobil. Cestou jsem se srazila s těma blonďákama. Na něco se mě ptali ale já to ignorovala. Zavolala jsem Davovi a řekla mu ze sem musí co nejrychleji přijít. Vzala jsem Báru za ruku a snazila se jí odtáhnout. Nepovedlo se. Začalo se okolo nás schromažďovat vic a vic lidí. Opodál jsem si všimla Marcuse a Martinuse. Snazili se dostat k nám. Po chvili se jim to povedlo a mi jsme byli volné."děkujeme"řekli jsme s Bárou jednohlasně. Oba se na nás usmáli a řekli"není za co vime jaké to je být známí a nemít klid ani mimo město" na to jsme se jenom usmáli, vzali si věci a utikali pryč. U branky jsme potkali další 'šilence' ale to už nás odtamtud vyvedla naše ochranka. Ti dva šli hned za náma. Na ně se taky nalepilo několik faninek ale oni se jimi procpali a šli dál. Když jsme byli mimo faninky ochranka nás nechala jít za nima. Když jsme k nim došli obě jsme je objali. Nejdřív vypadali oba překvapeně ale pak nás taky obejmuli. "Nechtěli byste jít zítra někam s náma?" Zeptal se jeden z nich. "Jasně proč ne" odpověděli jsme s Bárou na stejno. "Ale je tu jeden háček"řekla jsem. "A jaký?" Zeptali se oba naráz. "No...kterej ste kterej?"zalozila jsem si ruce na prsou. Oba se začali smát."co je tu vtipnýho?"zeptala se Bára a oni přestali. "Já jsem Marcus" řekl ten s delšíma vlasama a chytl mě za ruku."rozeznáš nás jednoduše, já mám delší vlasy a Tinus má nad rtem znamínko"řekl a usmál se. Jak jsme se dotýkali projižděla mnou vlna energie a celé tělo jakoby mi hořelo. Pousmála jsem se a podívala se na Báru. Tak se s Martinusem objimal. Omg...ta na to de nějak rychle pomyslela jsem si. Vtom mě Marcus zatáhl za ruku čímž si mě přitáhl blíž. Objal mě a já mu hlavu položila na rameno. "Tak kdy a kde se sejdem?" Vytrhl nás z krásné chvilky Martinus. "No tak co třeba tady ve dvě?" Odpověděla jsem. "Jo to by šlo" řekli nastejnoa usmáli se. Taky jsme se usmáli a pak jsme se rozloučili a šli 'domů.' Celý večer jsem přemíšlela nad tim obětím a nadtím co se stalo na hřišti. Jsou hrozně milí. Asi jsem se zamilovala do Marcuse. Co to tu melu vzdyť on nic takového kemě necítí. Ani nikdy cítit nebude. Vytekla mi slza z oka. Naštěstí už byla tma a my byli ve stanu. Takže to nikdo neviděl.
Pohled Martinuse Přišli jsme na hřiště a všimli si hloučku uprostřed hřiště. Který stále narůstal. Také jsme si všimli že středem pozornosti jsou ty dvě dívky zevčera. Pomohly jsme jim dostat se pryč za což mě Bára odměnila něčim co jsem nečekal. Ona mě objala. Bylo to úžasné. Hned sem jí objal naspět. Myluju jí ale nejsem si jist jestli ona mě také. Určitě se pokusim to zjistit. Musim. Konečně jsem našel někoho na kom mi záleží a koho mam rád.(kro rodiny) Budu jí ochraňovat, když bude chtít. Myluju jí!
______________________________________ Ahoj všichni tak jak se vám příběh libí? Doufám že hodně. Budu ráda za hvězdicku🌟⭐ i komentář.💬 🗨 Tex
