jak? co? kdo?

6.Kapitola (konzert)

Pohled Báry
Stojime před budovou kde se bude odehrávat celi kanzert. Jelikoz je to v centru tak s námi šla i ochranka. Cestou jsme rozdali pár autogramů , a udělali pár fotek. Otevreli se hlavni dveře a někdo z nich višel. Neznala jsem ho a tak jsem to neřešila. Prišel k nám coz mi přišlo divne a pak rekl." Konzert zaciná az za pět a půl hodiny takze odejděte." Vůbec jsem to nečekala "ehm my tu máme schůzku s klukama" "to by mohl rict kazdý a teď odejděte"sice nás viháněl ale i presto jsem vitáhla telefon a zavolala Martinusovi, abychom se dostali za nimi.
(Hovor)
Martinus: aho princezno co pak ?
Bára: ahoj no potřebuju pomoct.
Martinus: a s cim princezno?
Bára:mohl by si přijít ke vchodu?
Martinus: jo jasně už deme
Bára:děkuju lásko.

Asi po pěti minutách přišli kluci ke vchodu a já jsem hned skočila Martinusovi do náruce a on mi věnoval polibek. Tolik mi to chybělo. Ano neviděli jsme se ani ne den ale i tak (😂)
"Tak co jsi potřebovala? Kromě toho ze jsi se urcitě nemohla dockat az mě uvidíš" "no jenom jsme se za vámi chtěli dostat ale kdyz nás tu nechcete tak mi pujdem" udělala jsem smutný oblicej otocila se a chtěla jit pryč. Chytil mě prsty za zapěstí a otocil si mě spět."nic takového jsem neřekl princezno. Vždy jsem rád ze jsem s tebou. Tak pojdte dovnitr Marcus uz se nemůže dockat."

Dosli jsme dovnitr a dostali takové kartičky s nápisem VIP - vstup i do zákulisí. Cele odpoledne jsme dělali blbosti a kolem 6 h se kluci museli zacít připravovat. V 19:30 uz bylo skoro plno. My jsme stáli bokem pred zábranami a čekali až to začne. Prvni spivali Girls pak Never.... jako posledni si vybrali like it. Predtim než začali spívat tak řekli (anglicky) " jste úžasní a touhle pisní chceme moc poděkovat dvou dívkám které jsme tady potkali. Také by jsme chtěli aby za námi přišli nahoru. Takže prosim Eliško a Báro ...." nevěřícně jsme se na sebe podívali ale kdyz jsme se otočili už u nás byli oba dava. Martinus mě chytl za ruku a Marcus udělal to samé s El. Dovedli nás až na pódium. Jestli si do teďka nikdo nevšiml toho že tu jsme tak se to právě změnilo."to jsou Bára Svobodová a Eliška Kučerová" ozvalo se pod pódiem a všichni začali pistět. Kluci pak začali spivat like it.

Uzivala jsem si tu pisnicku a kdyz dospivali přišel ke mě Martinus objal mě a polibyl. Né ze by se mi to nelibylo ale připadalo mi to divné před tolika lidma. Pak jsme vrátili zpátky pod podium kluci ještě rikali že se jim tady moc libý atd. Vsichni pak začali odcházet a kluci prišli za náma."tak jak se vám tu libylo?" Zaptal se Marcus a vtáhl si El do oběti a polibku. "Bylo to hezké" odpověděla jsem a už jsem byla u Martinuse v obětí." Tak co budeme dělat teď?"zeptal se Mac "já nevím. " ozvala se El. "Tak co jet na hotel a skouknout pár fylmů?" Vyšli jsme pred budovu a nasedli do auta. Ten nas dovezl k hotelu kde bydlí kluci. Vešli jsme k nim do pokoje a pustili si fylm. Ani nevim jak to dopadlo protože jsem usnula asi v půlce a když jsem se probudila ležela jsem na posteli a vedle mě El. Kluci tu nebyli. Z vedlejší mistnosti jsem zaslechla něco jako hádku tak jsem El vzbudila. "Co ti na nich vadí? Vzdyt jsou úžasné. A navíc jednou by jsme si stejnak někoho našli" slyšela jsem Marcuse a Martinuse. El je slyšela taky."nevadími že jste si někoho našli, vadí mi koho a jak.!" To mluvili o nás. Podivala jsem se na dvere odkud se zvuky ozivali a pak na El."nechci aby ste s nimi byli vzdyt je skoro neznáte!" Ozvalo se z vedlejší mistnosti a to uz jsem nevidrzela a rekla. "Jestli jsme jim tyhle problemi udělali my měli by sme jít a na ně zapomenout. Kvůli nám si nesmí rozvrátit rodinu." Domluvila jsem a El pokývala hlavou. Vzala papir a napsala vzkaz. Pak jsme se obuli a odešli. Hrozně mě bolí to co jsme jim napsali ale bude to tak lepší. Dosli jsme k našemu stanu a začali balit. Kdyz bylo hotovo naskládali jsem vše do auta a mohli vyrazit. Ochrance jsme řekli že už tu být nechceme a že chceme jet domů. Pocholili to a tak jsme vyrazili.

Pohled Martinuse
Naší hádku s tátou jsem ukoncil tím že jsem řekl "Nikdy, nikdy je neopustím" a odešel jsem zpátky do pokoje. Marcus hned zamnou ale když jsem se rozhlédl po mistnosti nikde jsem holky neviděl. Jen na posteli lezel vzkaz.

Nechtěli jsme aby ste se v rodině měli kvůli nám nějaké problémy. Takže takhle to bude lepší. Jste úžasní milí a nikoho lepšího jsme potkat nemohli ale tohle jsme opravdu nechtěli. Takže se vám omlouváme. Sice más tato slova bolí ale musí to tak být,takže zbohem a zapomeňte na nás

B,E

Co že ony odjeli né. Oni urcitě tu hádku slyšeli. Kopl jsem do dveří a listek se vzkazem zmačkal. Po tvářích mi začali téct slzy. Marcus seděl na posteli s hlavou v dlaních. Znovu jsem kopl do dveri a pak sjel po zdi až na zem. Otevreli se dveře a v nich stál táta. Kdyz mě i Mace viděl zeptal se."co se stalo?" Vstal jsem hodil jsem po něm zmačkaný papirek a dodal"za tohle můžeš ty. "A pak jsem odešel prič. Šel jsem ulicemi města směrem k mistu kde jsme se potkali. Nemůžou být pryč to ... to nejde. Já Báru miluju to nemůže být pravda. Ne ne ne. Stále mi stekali slzy po tvárich. Sedl jsem si na zjíďku u hřiště a nechal slzám volný průběh.

______________________________________
Ahoj lidi tak je tu další kapitola. Snad se líbí.✌
(Věnováno Elfie7803 a barunka124)
😘😘😘
Tex