jak? co? kdo?

13 kapitola

Pohled Elišky
"Baru co kdyby jsi se trochu odreagovala hm" usmála jsem se na ní. "Já nevím nemam na nic náladu. Je mi hrozně a nejde na to zapomenout."
"Ale notak pojd bude sranda a já jsem nám navic sehnala volňásky na konzert tak co ty na to?" Usmál jsem se. "No tak dobře za pokus to stojí. Konecně se usmála. Vybrali jsme si věci a vyrazili jsme. Neřekla jsem ji či je to konzert. Potom by tam zaručeně nešla a já chci aby se přestala trápit.

Dorazili jsme na místo. Vyšli jsme směr vstup k hale a já rychle vyťukala sms pro Mace.

Ja: jsme tady doveď ho sem ale ona nic neví takže až ho uvidí bude chtít utect . Já jí v tom zabraňovat nebudu takže je to na vás.

Odeslala jsem ji. A rozhlidla se okolo. Vyděla jsem oba dva v kapusi s brejlema jak se nenápadně cpou k ná.
Snažila jsem se být v klidu. Věděla jsem že sou za námi. Viděla jsem jak se kolem Báry obmotali dvě ruce... Tinus. Bara sebou začala házet a chtěla aby jí pustil. Jenže on ne. Ja jsem jenom stála a divala se na ní. Začali jí tect slzy. "Jak si mi to mohla udělat. Za tohle tě nenávidim víc než si myslíš." zarvala na mě. Vytrhla se mu a utíkala prič. On hned za ní. Začali mi téct slzy. Tohle mi nikdy neodpustí. "Neboj ona ti to odpzstí" objal mě Marcus. "Ne ona to nikdy neudělá. Neodpustí mi" podlomili se mi nohy. Marcus mě chytil a někam nesl. Všechno mi bylo jedno. Prišla jsem o nejlepší kamarádku!!! To je to nejhorši co se mi mohlo stát.

Pohled Bary
Obmotali se okolo mě ruce a ja si vsimla Mace ja stojí kousek odemě. A Elišku se sklopenou hlavou. Snazila jsem se dostat s Tinusova sevření. "Jak si mi to mohla udělat? Tohle ti nikdy neodpustím" zařvala jsem na Elinu a bouchla Tinuse do bricha. Malinko stisk povolil a já utekla. Běžela jsem prič. Co nejdál odtud. Běžela jsem po chodníku do nějakýho parku. Kde jsem skomalila a už jenom šla. Což byla chyba. Znovu mě totiz chytl a tentokrát silněji. "Nech mě se ti omluvit prosím. Byl jsem blbec že jsem tomu uvěřil. Chtěl bych to všechno vrátit spátky..." "neřikej slova které nemyslíš vážně" tekli mi slzy po tvárích a já se snazila rospojit ruce obmotané okolo mého těla "ne prosím já řikám pravdu. Když mi El řekla co se stalo všude jsem tě hledal abych se ti omluvyl. A když mi pak řekla že si odjela chtěl jsem jet za tebou ale oni mě tam drželi. Řekli že tě mam teď nechat že by to mohlo pomoct a že mi možná odpustíš to jaký jsem byl blbec
a nevěřil ti. To já jsem ten co udělal chybu a chápu že mi to neodpustíš ale aspoň to že sis vyslechla co jsem ti chtěl říct za to děkuju a teď tě nechám jít aby si mohla žít jak chceš a na mě zapomenout" z jeho očí se valili slzy tak jako z těch mých. Já jsem neměla slov. On to myslel vážně. "Tinusi prosím zastav" řekla jsem když jsem vyděla že odchazí. Smutně se na mě podíval a pak řekl "nemá cenu stát když člověk kterého miluji nemiluje mě." Dořekl a chtěl jít dál. Rozběhla jsem se a objala ho. "Ne nikam nesmíš odejít. Ja bych to bez teve nezvládla. Promiň mi to všechno je  to moje chyba jenom prosím nikam nechoď já tě myluju a nemůžu bez tebe žít" brečela jsem mu do remene. Namáčkl si mě na sebe a dlouze políbyl. "Chybělo mi to. Ty jsi my chyběla" zašeptal do polibku. Nebránila jsem se a polibky mu oplácela.

Tak se nám to vyřešilo😂 ja vim že sem hrozná... doufám že se libý, a teď bych potřebovala radu.

V jedný knizce se mi sami od sebe přeházeli kapitoli a ja nvm co stim. Jestli někdo ví za radu budu moc vděcná.