Teenagerka V Akci[KONÁ SE VELKÉ PŘEPISOVÁNÍ]

6.

Naštěstí jsem ji neměla zlomenou, ale jenom silně podvrtnutou.

Uf!

Ale bolí to jak prase, fakt, takovou bolest bych nepřála nikomu, jenom těm schodům.

Haha, to jsme se všichni nasmáli...
Fakt, víc ztrapnit ses nemohla, Ello.

,, Zlato, dá se to vydržet?"
,, Mami, mně není 5, ale 14."

Jo, asi si říkáte, jakto, vždyť chodím do šestýho ročníku, ale já měla odklad a navíc mám narozky už v listopadu.

Narozky jsem měla už před týdnem, ale nikomu jsem to moc nezvykládala, protože já nejsem na takovýhle blbosti, jako jsou oslavy a kupa dárků.
Já mám ráda, když dostanu třeba jenom 3 dárky od mojí rodiny.
Třeba když si rozbiju mobil, tak dostanu novej k narozkám od táty a když potřebuju ňáký trička a kalhoty, tak ty dostanu zase od mamky.
A od Daisy dostanu například kartáček nebo ňákej krém, třeba na ruce.

No hádejme, koho to byl nápad??!!
Z hlavy Daisy to určitě nebylo...

Ano!!!
Uhodli jste to.

Mamka.

Ano, to mamka jí vždycky řekne, co má koupit a dá jí na to peníze.
Daisy svoje vlastní peníze ještě nemá.
Teda ještě ne u sebe.
Mají je rodiče.

Tento rok jsem od taťky dostala Iphone, protože svůj starý mobil jsem zapomněla vyndat z kapsy předtím, než jsem skočila do bazénu v oblečení.

Flaška.

No, pojďme od toho pryč.

Od mamky jsem dostala 3 trička a dvoje džíny a taky přehoz na postel.

A od Daisy jsem dostala krém na ruce a bombu do koupele.
Už se těším, jak bude vypadat po rozpuštění ve vaně.

,, Tos mi toho řekla, Ello."ušklíbla se mamka.

Hrozně se nudím, a tak projíždím Instagram a ejhle!
Adam napsal.

Adam: Zlato, kde jsi. Volám ti už asi dobrou půl hodinu.

Kouknu na hodiny.
Ani jsem si neuvědomila, že sme v tý nemocnici byli tak dlouho.
Už asi hodinu.
Přesně tu hodinu, kterou mi volala Adam a já jsem měla mobil u mámy v kabelce.

Jeej!!!

Já: Promiň, byli jsme v nemocnici, podvrtla jsem si kotník, takže jsem neměla mobil u sebe. Jo, jinak už jedeme domů.

Adam: To si děláš srandu??!! Okamžitě jedu k Vám domů.
Myslíš, že by mě Vaši nechali u tebe přespat? Nebudu mít o tebe takový strach, když budu spát hned vedle tebe. A co, bolí to?

Já: Jo, jako prase. Naštěstí za to nemůžu já, ale schody. Zakopla jsem o schod a tak to celé vzniklo.

Adam: Šikulka. Tak se zeptej mamky, jestli by jim to nevadilo.

Já: Ok.

,, Mami, mohl by u nás dneska Adam přespat?"
,, Zlatíčko-"
,, Aspoň naposled, prosím mami." škemrala jsem co to šlo a nakonec mamka povolila.
Říkala, že je to ta nejlepší příležitost se rozloučit.

Počkat cože???!!!

Ne!!!!!

Vůbec mi nedošlo, že se musím rozloučit s Adamem a možná ho už nikdy neuvidím...

Začala jsem brečet.

Ano, slyšíte dobře, Ella Wallová se rozbrečela.
To mě dostalo.
Já totiž nebrečím.

Tak tohle byla pro mě trochu delší kapitolka.
Enjoy it!

Ticky Vicky