Teenagerka V Akci[KONÁ SE VELKÉ PŘEPISOVÁNÍ]

3.

,,Ello, umíš tu matiku?" Zeptala se mně Katy, když jsem se dobelhala do třídy.
,,Proč bych měla umět matiku?" Nechápavě jsem zvedla obočí a usmála se.
,,Píšeme čtvrtletku, neříkej mi, žes zase zapomněla."
Úsměv se mi okamžitě z tváře okamžitě vytratil a já nasucho polkla. Já na to fakt zase zapomněla. No tak teď jsem v pěkný kaši, učitelka Smithová je ostřejší než břitva a tenhle rok už mě prolízt nenechá.

Ani jsem se nesnažila o přestávce učit, věděla jsem, že to nemá cenu. Já bych se na to musela učit i půl roku, abych to bezpečně věděla. Když zazvonilo, polkla jsem a připravila si propisku, tužku, gumu a rýsovací potřeby, ale s mým překvapením jsem věděla většinu věcí. Rýsování je pro mě jednoduché a nějakou tu rovnici taky zvládnu vypočítat. Když zazvonilo na konec hodiny, odevzdávala jsem učitelce úplně popsaný papír. Ta se na mě dívala s nadzdviženým obočím.

Měla jsem ze sebe docela dobrý pocit, ale ten se v mžiku rozplynul, když jsem si všimla Jakea a jeho party, jak se ke mně blíží. Mezi nimi jsem zahlédla i Adama. Trochu jsem se podivila, co s nima dělá, ale pak mi došlo, že Adam chodí s Jakem do třídy. Když jsem chodila na první stupeň, tak mě šikanovali. Teď už mě naštěstí nešikanují, ale přezdívky z ,,děctví" mi pořád zůstaly.
,,Nazdar, Rychlonožko." Pozdravil mě Jake se smíchem v hlase.
,,Ahoj." Sklopila jsem oči k zemi, nenáviděla jsem ten pocit, když mě tak oslovují.
,,Copak? Jak se dneska máš?" Ušklíbl se.

,,Jak ty?" Stále jsem nechápala, proč se s ním vůbec bavím.
,,Já se ptal první."
,,A co já s tím?" Ušklíbla jsem se.
,,Že je slušnost odpovědět."
,,Že říkáš zrovna ty, co je slušnost." Vítězoslavně jsem se na Jakea podívala a ten se na mě zamračil.
Věděla jsem, že kdybych byla kluk, tak už je tu dávno bitka v plném proudu, ale taky jsem věděla, že se na mlácení holek nesníží.

Jake nasupeně odešel i se svojí partou, ale Adam na mě koukal. Když jsem se mu podívala do očí, nemohla jsem nic vyčíst. Většinou si v lidech listuju jako v knížkách, ale u Adama to tak nebylo.

Potom jsem uslyšela zvonek a rozběhla se do třídy. Je to poslední hodina, takže potom budu moct jít konečně domů. Na Adama jsem se již neotočila, takže jsem nevěděla, jestli tam stále stojí nebo ne, ale bylo mi to jedno. Do třídy jsem vešla zároveň s učitelkou, která si při pohledu na mě posunula brýle, aby na mě víc viděla. Já jsem trošku zrudla a rychle se posadila do lavice. Učitelka nám začala vykládat látku a já si vše pečlivě zapsala. Celou hodinu jsem dávala pozor na učivo, ale jakmile zazvonilo, přestala jsem vnímat jak učitelku, tak i Katy. Začala jsem vnímat až když do mě Katy strčila.

,,Co, co si říkala?" Zeptala jsem se.
,,Jestli máš dneska čas." Povzdechla si Katy.
,,Ehm, jo, mám." Zamrkala jsem.
,,Dobře." Řekla Katy suše.
,,Dobře." Vydechla jsem.
Sbalila jsem si všechny věci z lavice a zvedla jsem židli. Katy udělala to samé a v tichosti jsme se vydaly do jídelny. Dnes máme k obědu zapečené těstoviny. Není to sice žádná sláva, ale měla jsem hlad, takže jsem to všechno spořádala.

Ani po cestě domů jsme spolu nemluvily. Bylo mi to trochu líto, ale to se nedá nic dělat. Do Katy něco vjelo, takže nemá cenu se s ní hádat, ba i si jen povídat, protože by to skončilo hádkou.

Když jsem přišla domů, byl tady taťka.
,,Ahoj, sluníčko." Usmál se na mě taťka.
,,Nazdar." Povzdechla jsem si.
,,Co tak smutně," zeptal se mě taťka, ,,pojď si sednout k taťkovi a pověz mi to."
,,Já ani nevím, je toho na mě moc." Smutně jsem se usmála a posadila se k taťkovi do obýváku.
,,Ahá, tak to jo, to tak občas bývá, sluníčko, víš." Pohladil mě taťka po zádech a já se trochu uvolnila.
,,Vím."

,,Ale vím, co by ti mohlo zlepšit náladu," šibalsky se na mě podíval, ,,moje slavné lívance."
,,Tys dělal lívance?" Podivila jsem se.
,,Jenom pro tebe." Zářivě se na mě taťka podíval a podal mi plný talíř lívanců.