PROLOG

537 26 7
                                    

Pětiletá holčička seděla na posteli ve svém pokoji. Její desetiletá sestra něco řešila s rodiči dole v kuchyni.

,, Nudím se." Pošeptala svému plyšovému medvídkovi.

Ten jí (překvapivě!) neodpověděl.

,,Co takhle jít zjistit, co to tam dole řeší, Brumlo."

Děvčátko na odpověď, která by stejně nepřišla, nečekalo a opatrně se vydalo na výzvědy.

,,Já nevím." Říkala právě maminka. ,,Opravdu je to těžké rozhodnutí."

,,Tohle rozhodnutí je jen na vaší dceři." Ozval se hluboký mužský hlas, který rozhodně nepatřil jejímu otci.

,,Kdo to je?" Zeptala se šeptem medvídka Brumly.

Žádná odpověď.

Dívka šla tedy ještě níž, alespoň se o to pokusila, jenomže hned druhý schod jí zavrzal pod nohama.

V kuchyni se rozhostilo ticho.

,,An?" Zeptala se maminka.

,,Do prčic. Všimli si nás. Ano mami." Poslední větu už malá An řekla nahlas a téměř vzápětí vklopýtala do kuchyně, přičemž táhla Brumlu za sebou po zemi.

V kuchyni seděl na židli postarší pán s dlouhým stříbrným plnovousem a půlměsícovými brýlemi.

,,To je naše dcera Anne." Představila holčičku matka.

,,Dobrý den." Pozdravila Ann.

,,Dobrý den Ann. Já jsem profesor Brumbál. Ředitel školy Čar a kouzel v Bradavicích. A možná i budoucí ředitel právě tvojí sestry. Pokud ovšem bude chtít." Dodá s pohledem upřeným na starší dívku.

Možná, že se na něj podívala příliš nechápavě, nebo řediteli došlo, že by to znamenalo, že zůstane Ann sama. Proto se na ni usmál.

,,A jak se jmenuje tvůj medvídek?"

Malá Ann se na něj zářivě usmála. ,,To je Brumla. Vlastně skoro jako vy!!!" Vyhrkne.

Brumbál se usměje a svou pozornost opět plně věnuje rozhodnutí dívky s růžovými vlasy (není metamorfomág, má jenom nabarvené vlasy😁).

,,Kate, jestli budeš chtít odjet, my tě v tom podpoříme." Říká tatínek a maminka souhlasně přikývne.

,,Tak já." Promluví konečně Kate a otočí se z rodičů na svého budoucího ředitele. ,,Já pojedu."

,,To je skvělé!" zaraduje se Brumbál a podává dívce obálku.
,,Je v ní jízdenka a další potřebné informace." Zvedá se už k odchodu. ,,Děkuji za milé pohoštění. Budu se těšit," a skoro u dveří dodává; ,,a možná, že do Bradavic přijede za pár let i Ann."

Děvčátko se rozběhne k Brumbálovi a obejme ho.

,,Nashledanou." Zamumlá a do stříbrného plnovousu se skutálí malá slza. Potom ho pustí a spolu s rodinou sleduje jak Brumbál vychází ze dveří.

Always a new smile |FF Marauders|Kde žijí příběhy. Začni objevovat