Always a new smile |FF Marauders|

Kdo nevěříte, uvidíte

Poslední, co ucítila před tím než doopravdy usnula, byly něčí silné paže, které ji zvedly do vzduchu a se slovy ,,Tady přece nemůžeš spát." ji ten dotyčný nesl někam pryč.

O to se už ale Anne nestarala, jelikož upadla do hlubokého a konečně také bezesného spánku.

----

Anne se ten den probudila docela brzy, což nebylo v poslední době tak neobvyklé. Co už ale bylo méně obvyklé, byla červená barva všude kolem ní a ani gauč, na kterém ležela.

V panice se vymrštila do sedu a podívala se na hodinky na jejím levém zápěstí. Měla přesně deset minut do začátku první hodiny.

Pomalu se jí začínala vracet včerejší noc. Kdy odvedla Gemmu na ošetřovnu, protože měla horečku a potom se potulovala po hradě. Vzpomínala si i na to, že se zastavila u obrazu Buclaté dámy, kde musela podle všeho usnout. Co už jí zůstávalo záhadou, bylo, jak se dostala do společenské místnosti Nebelvíru.

Ann si promnula oči a otočila se k východu, aby stihla alespoň první hodinu. Věděla, že ma ošetřovnu za Gem ani na snídani to nestíhá. K její smůle ale nebyla jediná, kdo si ten den trochu pospal a jen co udělala prvních pár kroků směrem k obrazu, srazilo ji k zemi nějaké rychle se pohybující těleso.

Jak si Ann bystře domyslela, šlo o dva mladé kouzelníky.

,,Ann!" Zvolal jeden z nich. ,,Tak ses přece jenom probudila."

Ann si mnula rýsující se bouli na její hlavě a přitom si zlostně měřila dva černovlasé chlapce.

Kdo jiný mohl spěchat na hodinu než James Potter a Sirius Black. Samozřejmě.

,,To by jste mě sem dotáhli." Konstatovala dívka.

,,Nemáš za co." Ušklíbl se Sirius.

Ann mu úšklebek oplatila.

,,Nerad vás vyrušuji ve vaší šklebící válce, která by měla jistě zajímavý vývoj," ozval se James. ,,Ale jestli nechcete přijít pozdě, měli bychom běžet."

Jakoby je vytrhl z jakéhosi transu. Všichni tři se rozběhli, div že obraz Buclaté dámy neprotrhli. U schodiště se rozdělili. Zatímco James se Siriusem běželi nahoru a hodinu Jasnovidectví, Ann běžela cestou dolů, ven z hradu a celá uřícená doběhla ke skleníkům.

Profesorka Prýtová nad ní jen zavrtěla hlavou a pokračovala ve výkladu.

****

Odpoledne, když bylo po vyučování, došla Ann konečně na ošetřovnu, kde našla Gemmu, jak spí v bílé posteli.

Posadila se k ní na židli a jen tak kamarádku sledovala.

Gemma pro ni znamenala celý svět a Ann nesla jen velmi špatně, že leží nemocna na ošetřovně.

I když podle všeho jen s horečkou.

Zanedlouho ji vyhnala madame Pomfreyová a i kdyby tak neučinila, Ann by stejně musela brzy odejít na famfrpálový trénink.

I když naposledy vyhráli proti Nebelvíru, nesměli zahálet. Za pár týdnů byl na programu zápas se Zmijozelem a ten nechtěli za žádnou cenu prohrát.

Jako správný Mrzimor, chtěli dokázat, že čestné hra zvítězí nad podfuky Zmijozelu.

****

Později toho dne, když už slunce téměř zmizelo za stromy Zapovězeného lesa, se Anne spolu se svými spoluhráči konečně vracela z tréninku zpět do hradu.

U Velké síně se od nich ale odpojila a namísto na večeři zamířila k mrzimorské společenské místnosti.

Původně chtěla jít hned po tréninku na ošetřovnu za Gemmou, ale ten se poněkud protáhl a tak už to nestíhala, pakliže nechtěla riskovat, že na sebe uvrhne hněv madame Pomfreyové.

Zamířila tedy rovnou do sprchy, aby že sebe smyla veškerý pot a špínu.

Jen co se její kůže dotkly první kapičky vody, zavřela Anne slastně oči a nechala horkou vodu, aby uvolnila její ztuhlé svaly.

Když oči konečně otevřela, uviděla, že je celá koupelna zahalená do barvy modré mlhy.

Protiva. Pomyslela si dívka.

Bradavické strašidlo, které si s barvou páry spojila totiž mělo poslední dobou v oblibě házet do vody speciální barvivo, které bylo vidět právě až na páře. Za poslední týden se vystřídala celá řada barev, od světle žluté po smaragdově zelenou a Anne se se Zoe vsadila o tři galeony, kolik dní bude trvat než Protivu napadne použít všechny barvy najednou a vytvořit duhu.

Anne se nad tou vzpomínkou pousmála. Zoe byla už teď se svým odhadem dva dny pozadu a pokud Protiva ještě dva dny počká, Anne vyhraje.

Dívka vylezla ze sprchy a otřásla jí zima. Rychle se zabalila do ručníku, posbírala špinavé prádlo, které měla na tréninku a vyšla z koupelny. Claire ležela ve své posteli a četla nějakou knihu, když si Anne všimla, věnovala jí milý úsměv, ale hned se vrátila ke knize. Zoe tu ještě nebyla.

Anne usoudila, že nebude Claire vyrušovat, došla ke svojí posteli a stále ještě v ručníku si do ní lehla. Byl to zvyk, který její máma těžce nechápala.

Anne se zavrtala hlouběji pod peřinu a v nově nabytém pocitu tepla a bezpečí a ponořená do vzpomínek na rodinu po náročném dni usnula.

.
.
.
.

Ahoj!
Už jste na mě zapomněli, co😅
Dobře, uznávám, že kapitola vychází zase po extrémně dlouhé době, ale neměla jsem nápady a ani moc čas. Ale to jsou věci, co píšu snad pod každou kapitolu...tak se omlouvám. Další snad vyjde dřív, ale znáte mě...

notwozet