Jsem v Bradavicích něco málo přes tři měsíce a už se mi začíná stýskat po rodičích. Naštěstí se blíží Vánoce!!!
A už jsem se dávno rozhodla, že přes Vánoce pojedu domů. Kate slíbila, že pojede se mnou. Už se vážně nemůžu dočkat!!!
Je tady ale jeden problém. Gemma. Domů se jí nechce. Nabízela jsem ji, aby jela k nám, rodičům by to určitě nevadilo, ale říkala, že musí domů.
Jenom doufám, že se spolu budeme bavit i po Vánocích. No, ale špatné nálady už bylo dost. Vždyť se blíží Vánoce!!!
____________________________________
S Gem jsem se už rozloučila. Netvářila se moc nadšeně. Ale vůbec se jí nedivím.
____________________________________
,,Takže už se těšíš domů?" Zeptala se mě Kate ve vlaku. Zabraly jsme si pro sebe jedno kupé.
,,Jasně." Odpověděla jsem nepřítomně.
,,Nad čím přemýšlíš." Zajímalo Kate, když jsem nic neříkala.
,,Nad Gemmou." Přiznala jsem.
,,To je ta tvoje kamarádka?"
,,Hmm. Vůbec nechtěla na Vánoce domů. Ale vůbec se jí nedivím."
,,Nabídlas jí, aby jela k nám?" Zamračila se Kate
,,Jo. Nabídla. Ale ona nechtěla. Myslím, že by jí to rodiče nedovolili."
Na to už Kate nic neřekla.
A mě za chvíli ukolébalo kodrcání vlaku a usnula jsem...
,,An! Vstávej! Už musíme vystoupit." Zamžourala jsem. V kupé bylo rozsvícené světlo. Venku už bylo šero.
S námahou jsem se postavila a vytáhly jsme si kufry z vlaku ven na nástupiště. Pořád jsem ještě měla problém udržet otevřené oči, ale jakmile jsem spatřila rodiče, byla jsem rázem úplně vzhůru.
,,Mami! Tati!" Zavolala jsem na ně a rozběhla jsem se. Tátovi jsem skočila do náruče a potom jsem objala i mamku.
____________________________________
VÁNOCE
Miluju Vánoce. A když je můžu trávit s rodinou, kterou jsem kdovíjak dlouho neviděla, je všechno hned krásnější.
Zrovna jsem pomáhala mamce v kuchyni, když se ozvalo jemné ťukání na okno.
,,...takže jsem v..." Vyprávěla jsem mamce zrovna o Křiklanovi a jeho klubu.
,,Co je to za ťukání?" Zeptala se máma.
Podívala jsem se k oknu. Sova. Přešla jsem kuchyni a otevřela okno sově, která vděčně vletěla dovnitř a posadila se na stůl. No co si budeme nalhávat. Venku je opravdu zima.
,,To je dopis pro mě?" Užasle jsem hleděla na adresu.
Mamka se usmála a já jsem dopis otevřela.
Milá An!
Doma je to k nevydržení. Nejsem v tomhle ústavu tady ani týden a už se mi stýská.
Regulus se strašně změnil. Když to matka neslyší, nadává mi do krvezrádců a tak podobně. Jediný s kým se tady dá aspoň trochu bavit je Sirius.
Ale tohle by ti mohlo stačit jako popis Vánoc u nás. Napiš mi co nejdřív o tom, jak travite Vánoce doma vy. Moc mě to zajímá.
Napiš mi prosím co nejdřív ať mám aspoň nějakou malou šanci přežít a vrátit se po Vánocích do Bradavic.
Těším se na Tebe
Gemma
Usmála jsem se.
,,Kdo ti píše?" Zeptala se zvědavě mamka.
,,Kamarádka. Gemma." Usmála jsem se.
Mamka s úsměvem přikývla. ,,Tak jí běž odepsat. Já to tady zatím zvládnu."
Děkovně jsem se usmála a snažíc se nalákat Geminu sovu k sobě do pokoje jsem vyšla schody.
Někde jsem vyhrabala čistý pergamen a začala psát.
Milá Gem,
Jsem moc ráda, že píšeš. Je mi tě líto, ale doufám, že to přežiješ a že se po prázdninách uvidíme, snad už ve vlaku.
U nás je to super. Všude hrají koledy pořád dokolečka a jenom čekám, kdy mi z toho praskne hlava. Ale rodiče mají skvělou náladu a pořád se na něco vyptávají.
Když jsi mi napsala, zrovna jsem pomáhala mamce v kuchyni.
Hrozně mi chybíš. Je až zvláštní, za jak krátkou dobu jsem si zvykla na to, být od rána do večera s kamarády a ne s rodinou.
Ne, že by mi to vadilo.
Už se nemůžu dočkat až se zase uvidíme. Určitě ještě napiš.
Tvoje
Anne
Dopis jsem uvázala sově na nastavenou nožku a otevřela jsem okno.
,,Ty víš kam letět." Zašeptala jsem do nastávající prosincové noci.
ČTEŠ
Always a new smile |FF Marauders|
Fanfic,,Měla bys vědět ještě něco." ,,Jo? A co?" ,,Nepřiletěla jenom jedna sova..." ~ Malá a bezbranná Anne Kilroyová, tak by tuhle dívku kde kdo popsal. Ovšem ne ti, kdo ji znají lépe. Život jí do cesty staví mnoho překážek a překvapení a to zapříčiní, ž...
