Šla jsem uličkou a hledala kupé ve kterém je ještě nějaké volné místo.
Došla jsem asi do poloviny vlaku a zaklepala na další kupé.
,,Ano?" Ozval se zevnitř dívčí hlas. Otevřela jsem dveře. Uvnitř seděly dvě dívky.
,,Ahoj, máte tady volno?" Zeptala jsem se. Viděla jsem, že mají, ale tak. Taková ta slušnost, no...
,,Jasně, pojď si sednout." Usmála se blondýnka.
,,Jsem Rose." Usmála se znovu.
,,A já Gemma." Usmála se i černovláska.
,,Já jsem Anne." Zasmála jsem se.
No a potom jsme si po povídaly a povídaly a povídaly.
Kolem poledne přišla paní s vozíkem plným jídla. My si samozřejmě nakoupily spoustu sladkostí a...ehm, měl to být vlastně oběd...
,,Je divný, že se na to ptám až teď, ale do které koleje byste chtěly jít?" Vyslovila jsem nahlas otázku, která mě pálila na jazyku už delší dobu.
,,Já jsem nad tím vlastně ani moc nepřemýšlela." Pokrčila rameny Gemma.
,,Já určitě ne do Zmijozelu." Řekla rozhodně Rose. ,,Tam chodí všichni smrtijedi." Dodala s odporem.
,,A kam by jsi chtěla ty, An?" Zeptala se mě Gemma, částečně proto, že ji to zajímalo, ale hlavně, aby zastavila Rosin proslov o tom, jak nenávidí všechny smrtijedy i samotného Pána Zla.
,,Nevím. Asi to nechám na klobouku." Usmála jsem se.
Zbytek cesty uběhl rychle a my se ani nestačily dohodnout na tom, kdo do které koleje půjde. Převlékly jsme se do hábitů.
Vlak začal zpomalovat až zastavil docela. My se protlačily ven a ovanul nás příjemný závan chladného večerního vzduchu.
,,Prváci! Všichni prváci sem ke mně!" Volal poloobr, jak jsem věděla od Kate, Hagrid.
,,Nastupte do loděk, do jedný čtyry." Řekl, když jsme stanuli na břehu jezera.
Nastoupili jsme tedy do loděk, k nám třem už si nikdo jiný nepřisedl, a když konečně nikdo nestál na břehu, loďky se samy od sebe rozjely. Jakoby klouzaly po černé jezerní hladině.
Zanedlouho jsem před námi na kopci spatřila hrad. Bradavice. Bradavice se zlatě zářícími okny.
Byla to nádhera. Na tenhle pohled nezapomenu, nesmím zapomenout, do konce života.
Dojeli jsme na druhý břeh jezera, loďky zastavily a my vystoupili. Stali jsme na břehu jezera pod kopcem, na němž se vyjímaly Bradavice. A já jsem ve vzduchu ucítila spoustu mocných kouzel a uvědomila si, že tohle "dobrodružství" teprve začíná.
No, tak tohle znělo dost jako z nějaké knížky...
Pozn.a.: Tohle je poznámka autora, to nad tímhle není poznámka autora... Chápete? Snad jo, ale asi ne...
ČTEŠ
Always a new smile |FF Marauders|
Fiksi Penggemar,,Měla bys vědět ještě něco." ,,Jo? A co?" ,,Nepřiletěla jenom jedna sova..." ~ Malá a bezbranná Anne Kilroyová, tak by tuhle dívku kde kdo popsal. Ovšem ne ti, kdo ji znají lépe. Život jí do cesty staví mnoho překážek a překvapení a to zapříčiní, ž...
