Bad boy a good girl

Odmítnutí

Naznačila jsem hlavou ať jde stranou, on protočil panenky pustil holku, kterou držel kolem ramen a neochotně odešel stranou.
Já: "Came?"
Cam: "coje?, a kdo ti kurva dovolil říkat mi Came, pro nezajmaví lidi jsem Cameron"
Já: "já snad špatně slyším?!"
Cam: "ne, a teď odpreskni"
Tak jsem šla, otočila jsem se na svých teniskách a odešla. Cestou domů se mi ale honili myšlenky, typu co to do něj vjelo? Nebo co se sakra stalo? Vždyť zas tak dlouho pryč nebyl. Ani jsem mu nestihla nic říct, docela mě to ranilo, chtělo se mi brečet a chtěla jsem co nejdál od něho.

Domů jsem přišla docela pozdě, protože jsem se šla ještě projít. Napustila jsem si vanu a šla spát na nic ani na někoho jsem neměla náladu.

Ráno jsem se vzbudila s úsměvem na tváři. Nevím proč, nevím jak? Ale bylo mi dobře. Nehodlala jsem, aby mi někdo mojí šťastnou náladu zkazil a hlavně ne Cameron.

Ve škole jsem se bavila s Bellou, když jsem ho uviděla zase. Nechtěla jsem na něj koukat, ale musela jsem se podívat, líbal se s holkou z vyššího ročníku. Nebudu vám lhát v tu dobu se mi chtělo nehorázně řvát a brečet. Bella to poznala a řekla tím jejím milým hláskem "to bude dobrý Len". Byla jsem tak strašně šťastná za její přítomnost že jsem se musela pořádně usmát. Přesto mě to pořád někde uvnitř bolelo, přeci jenom já ho měla ráda a on? On? Já nevím? Vůbec se teď v něm nevyznám. Nedokážu rozumně myslet nebo se dokonce soustředit na hodinu, to se mi nevyplatilo. Zůstala jsem po škole! Fakt skvělý...

Pokračování možná ještě dnes.
Krátká kapitolka, ale aspoň nějaká! ❤️🖤