Jen ty máš co chci

-2-

Od rána mi tělem proudí zvláštní pocit. Otec byl dnes ráno hodně nervozní. Šéf si ho pozval na kobereček. Jenže táta zaspal vlastně se mu to děje často kdo ví co po nocích dělá.

Zítra máme slavnostní předávání maturitního vysvědčení. Rodiče jak jinak nepřijdou. Údajně nemají čas někde šaškovat s kamerou. Jistě že mě to mrzí sice jsem zvykla že jsem jim úplně volná.. Aspoň na to předávaní mohli jít. Mamka je žena v domácnosti.. Jak nemůže mít čas?.. No to je jedno budu se muset obejít i bez nich. Dnes je venku krásně asi se půjdu projít po městě a vyfotit pár fotek.

Už se procházím asi hodinu a pořád se nemůžu zbavit pocitu, že mě někdo sleduje. Konkrétně vysoký muž s delšímy vlasy. Nenápadně jsem zapnula foťák a prudce jsem se otočila rychle vyfotila svého pronásledovatele. "Co máte za problém?" "já? Proč bych měl nějaký mít?" "Myslíte že jsem blbá? Pronásledujete mě skoro hodinu.." "Dobře omlouvám se myslel jsem, že jste moje dávná kamarádka z děctví jste ji hodně podobná." "Aha dobře.. "Jmenuji se Tim a ty?" "já jsem ta co se nebaví s kdejakým pochybným cizincem co mě hodinu pronásleduje." Tim se zasmál a snažil se nadále pokračovat v konverzaci. "Omlouvám se jasný? Vážně to byl jen omyl a snažím se být milý a vynahradit ti, že jsem tě tak vyděsil." Přeměřila jsem si ho pochybujícím výrazem a to ho donutilo pokračovat.. "A nemusíš se bát, že bych tě teď trapně začal balit mám přítelkyni a tu Miluji. Jen se chci spřátelit třeba by z nás mohli být kamarádi co ty na to hm?" "No nevím budíš ve mě trochu pochybností ale jinak to vypadá, že jsi fajn.. Dám ti šanci.." "To si piš že jsem fajn! Až mě poznáš nevydržíš beze mě ani minutu!." "si fandíš" Zasmála jsem se a Tim se mnou.

Musím přiznat že Timy není vůbec špatný kluk. Hodně si s ním rozumím a to je co říct já nemám žádné kamarády.. "Tak mě napadlo, že když tak ráda fotíš mohla by jsi vyfotit někdy mě co ty na to-? Obličej i tělo na to mám no ne?" Několikrát za sebou zvedl jedno svoje obočí .. To mě donutilo se znova rozesmát. Samozdřejmě netrvalo dlouho a nebyla jsem jediná kdo se směje. "Hele Timy tak mě napadlo už ti někdy někdo řekl že jsi pako?" "Ne ty jsi moje první" řekl vážně a zase se spustil náš smích od začátku. " Děkuji Timy!" "Za co?" "Za to že jsem se s tebou za čtyři hodiny nasmála víc jak za celý svůj život dohromady.." "Bylo mi potěšením." uklonil se a věnoval mi jeden svůj úsměv.. "A co tedy říkáš omi? věnuješ mu trochu místa na své paměťovce a vyfotíš mě někdy?" "To víš že jo moc ráda.. Vlastně už jednu tvoji fotku mám." "Vážně" podíval se na mě udiveně a já mu ji ukázala? "Hmm ta nevypadá vůbec špatně.. Já nevypadám vůbec špatně.. Kdy jsi ji fotila?" "No vlastně ještě předtím než jsem na tebe vyjela. chtěla jsem mít proti tobě důkaz abych tě mohla identifikovat na policii kdyby jsi mě napadl nebo co já vím." Jeho vyraz zkameněl "Kdybych s tebou měl špatné úmysly tak tě rovnou zabiji a zahladím stopy a nemysli si že bych tu ten foťák nechal... Nejsem žádný amatér." "Stále si nechával svůj horozivý a nečitelný výraz kterým mě propaloval ještě několik minut úplně jsem zapomněla dýchat. Za dalších pár okamžiků svou tvář uvolnil a usmál se s drknutím do mého ramene a se slovy "to byla sranda" Už jsem si tím člověkem nebyla tak jistá... Sice říkal, že si dělal srandu ale měl to v očích.. V tu chvíli měl v očích nepopsatelné nebezpečí možná i zlo... "Omi nemám s tebou špatné úmysly... Podívej se mi do očí." zvedl mi dvěma prsty tvař k té jeho a zhluboka se mi zadíval do očí.. "Neublížím ti. Jsi vážně fajn a mám tě rád. Jsi moje nová kamarádka." Myslel to vážně v očích se mu zračila upřímnost stejně jako předtím tam bylo zlo... "Věřím ti." jemně se na mě usmál. "to jsem rád myslím to upřímně." "Taky tě mam ráda.." "Já vím... ještě aby ne,,, mě má rád každý! jo a mimochodem nezvoní ti mobil?" "Máš pravdu.." ze zadní kapsy jsem vytáhla svůj telefon na obrazovce byl název Otec.. "Promiň tohle musím vzít" omluvně jsem se usmála na Timiho a popošla o kousek dál. "Dobře hned jsem doma." "promiň Timy ale musím se s tebou rozloučit." "doprovodím tě.." "to není potřeba asi si stopnu taxi.. Otec trval na tom že se musím co nejrychleji vrátit domů." "Tak víš co pojedeme spolu já si budu brát taxi taky tak tě vysadíme a pak se nechám zavést domů já.." "dobře" cesta byla rychlá a tichá. "Jsem tady. Moc děkuji za krásný den jsem ráda že jsem tě poznala." "Taky jsem tě strašně moc rád poznal. Den s tebou byl skvělý doufám že se zase brzo uvidíme. Večer ti napíšu jestli jsi mi tedy dala svoje pravé telefonní číslo." "Neboj je pravé!! Měj se hezky ahoj.." "čauky" ještě mi z okna zamával a já jemu a poté jsem se vydala do domu. Dost mě zajímá co se děje, když se po mě otec tak moc shání. To ještě bude zajímavé....

A máme tu konec další části. Doufám že se to dalo číst.. Mějte se krásně.. Budu se těšit u další části, která by mohla být velmi brzo! <3