Jen ty máš co chci

-8-

-O pár dní později-

Už je to víc jak týden. Co jsem uvězněná v jeho domě a taky to jsou tři dny co jsem ho neviděla. Vypadám příšerně jako bych nespala a nejedla.. Vlastně proč jako? je to tak.. Pořád mě hlídají buď ten obrovský hromotluk a nebo Timy. Ničí ho pohled na mě vím to. pořád se snaží do mě dostat nějaké jídlo ale nedaří se mu to. Celé dny tu probíhají prakticky stejně. Ráno s eprobudím a jdu si na pul hodny sednout na zahradu kde stejně hledím do prázdna poté se zvedám a odcházím do pokoje odkud už nevystrčím paty.

"Dobré ráno Omi." "Dobré" odpověděla jsem Timumu chraptivým hlasem. "Mám nápad Omi.. co kdybychom dneska vynechali tvoji záživnou vycházku k bazénu?" jen sem nezůčastněně nadzvedla ramena v náznaku že mi je to jedno. "Podívej se na mě Omi.." počkal něž mu začnu věnovat pozornost. "Co kdybychom vzali tvůj foťák a udělali si krásný den ve městě. Zajdeme si na oběd a pak se budeme procházet a ty by jsi mi mohla udělat pár fotek.. Jsem totiž příšerný narcis a rád se na sebe koukám." Hned jak to dořekl se mi na tváři objevil mírný úsměv. Timy si toho okamžitě všimnul protože se začal usmívat ještě víc než do teď. "Ale vždyť mi to Black zakázal." Znova jsem smutně sklopila pohled k povlečení.. Timy si sedl ke mě na kraj postele a dvěma prsty mu zvedl hlavu a upřeně se mi díval do očí. "Seru na Blacka!! Ať se jde bodnout.. Už se nemůžu dívat na to jak tě ničí.. je čas aby se vrátila ta dívka kterou jsem poznal tehdy na ulici." "Nevím jestli tam ještě někde je Timy.." "Musí přece se jen tak nevytratila. Ta dívka se nikdy nevzdá.. Rodina jí celý život házela klacky pod nohy... Vím že tu nějaký Black nepoloží.." "Timy děkuji! Máš pravdu.. Vždyť toto nejsem já." "To je moje holka! počkám tě dole než se nachystáš.." Timy už odcházel když jsem ho zastavila.. "Timy řekneš prosím dole ať mi dole nachystají musli s jogurtem a jahodami a k tomu pomerančový džus?" "Ani nevíš jak moc rád" usmál se a odešel. Má pravdu vůbec nevím jak jsem se mohla takto zhroutit.. Tohle mi není podobné. Moc si vážím toho že mám tak skvělého kamaráda.

Po vydatné snídani jsme vyrazili do spárů velkoměsta.. Sice jsem vypadala jako bubák ale co.. Vlastně jsem se ani nemalovala protože jsem věděla že by mi nepomohla ani tuna make up.

Byl to úžasný den.. Blbli jsme a potulovali se po městě. Timy je super kluk kéž by byl můj věznitel on... Pořád mi hlava nebere proč Blackovi tak moc záleží abych u něj bydlela když doma vůbec nebývá... po večeři jsme se vydali směr Blackovo sídlo. Když jsme dorazili ke dveřím ozýval se z domu obrovský křik. Timy si mě otočil k sobě. "Omi, pozorně mě poslouchej. Hned jak vejdeme utíkej do svého pokoje a tam se zamkni. Za žádnou cenu dveře neotvírej." z hluboka se nadechl a otevřel dveře. Všechno se to seběhlo tak rychle... jen co cvakli dveře když je Timy zavřel se u nás objevil Black a chytl Tima pod krkem a nadávat mu. "CO si to dovoluješ?? Kde jste byli? Výslovně jsem zakázal výlety po venku. Myslíš si že když jsi můj nejlepší kamarád a chodíš s moji sestrou že ti neustřelím hlavu?" Byla jsem naprosto v šoku.. Sice jsem chtěla utíkat do pokoje jak mi řekl Timy ale to co jsem mě naprosto zaskočilo. A ani nevím jak mě to napadlo ale přišla jsem Timymu na pomoc. "Pusť ho!!" Black na mě přesměroval svůj naštvaný pohled ale hned ho zase vrátil zpět. Timy přiškrceným hlasem pověděl. "Utíkej do toho pokoje a zamkni se" "Měla by jsi ho poslechnout. pokud se chceš zachránit." "Pusť ho!! Byli jsme v nemocnici" křičela jsem jak smyslu zbavená.." Black otočil svůj pohled ke mě a chvíli si mě šokovaně měřil a potom začal svůj stisk povolovat až Tima úplně pustil. Ten si začal to červené místo mnout a nadával si pod nosem. A já si konečně vydechla. "Co jste dělali v nemocnici?" "Vyděšeným pohledem jsem vyhledala svého kamaráda a ten hned spustil. "Podívej se na ni.. Prvně ji sem dotáhneš div ji neuneseš a pak je ti úplně jedno co se tady děje.." Chvíli byl jako v tranzu a pak se vydal s naštvaným výrazem za Timym a zase ho chytl pod krkem. "Nezkoušej mě nasrat ještě víc než jsem o čem tady jako mluvíš." zase křičel a mě prostě nenapadlo nic lepšího ne sebou prostě švihnout o zem. Netrvalo dlouho a už oba klečeli u mě a snažili se mě probudit. "Jdi zavolat našeho doktora já ji zatím odnesu do pokoje. Držel mě v náručí jako bych nevážila snad ani gram. Hned co mě jemně položil do postele jsem ucítila jak se pod jeho vahou prohnula matrace. Hladil mě po vlasech a tiše na mě mluvil. "Jsi tak krásná... i když vypadáš jako by jsi dva roky nespala a nic nejedla. Vypadáš jako anděl co spadl z nebe a já tě zkrátka nemůžu nechat jít. Kdyby jsi se nesnažila utéct do New yorku mohla jsi v poklidu ještě nějaký čas žít u svých rodičů." Odešel zase... Tyto pro mě intimní chvilky jsem s mým věznitelem zažila jenom dvě. Tyto dvě chvilky mě neustále dokola přesvědčovali o tom že vše bude jednou dobré... Během těchto chvilek si dokážu představit že ho budu mít jednou ráda.

Asi jsem po jeho odchodu usnula.. Když jsem se ráno probudila na klepaní mých dveří.. tichým a ještě dost ospalým "dále" jsem pozvala člověka za dveřmi dovnitř. "Ahoj Omi.. Jak se cítíš?" "Ale jo dobře Timy... A co ty? Jak to dopadlo s Blackem?" "Zachránila jsi mě" Lišácky se usmál. "To si piš.. proč se na mě tak křeníš?" zasmála jsem se taky.. " Protože mě máš ráda.." vypláznul na mě jazyk. "Jo? A na to jsi přišel jak?" udělala jsem to samé. "Bala ses o mě a tak jsi mi pomohla.. Což mě přivádí k tomu že jsi mě neposlechla!!" zamračil se ale pak se zase usmál. "No nic lenochu vztávačka mám přísný rozkaz dohlédnout na to že se nasnídáš a potooom hadej co?" "Co?" "Můžeme se jít projít ale musíme se vrátit do pěti odpoledne." "Proč do pěti?" usmála jsem se.. "protože to Nate přijde z práce a chce aby jsi byla doma až pojede do Clubu." "Pojede do Clubu?" "Jo Omi neptej se mě na nic... Víc ti říct nemůžu má tam schůzku...